Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Ha, a je tady další kapitolka. Je tam  kousek psanej v ich-formě. Prostě se mi to tam líbilo, ale nevim, jak se to bude líbit vám.

 „Tyhle spisy,“ řekl a ukázal na několik ruliček pergamenů a naznačil tak ostatním, že si je mohou prohlédnout. „Jsou sepsány tehdejším básníkem a kronikářem Fortinsem. Píše se tam, že tehdy do jejich země přišlo pět sourozenců – dva bratři a tři sestry. Přišli odnikud a bez majetku. Usídlili se v polorozpadlé chatrči na konci vesnice, kde roky už nikdo nebydlel. Přes noc se však stal zázrak a chatrč byla opravena a políčko, které už příliš dlouho leželo ladem, bylo plné zelených klasů pšenice. Dokud tam bydleli, vyhýbaly se vsi jakékoliv pohromy a všem se ohromně dařilo. Pak však v zemi vypukla válka a oni utekli.“

            Pak ukázal na útlou knížečku. Desky byly potaženy černou kůží a ne těch předních bylo v kruhu pět kamínků – červený, žlutý, modrý, zelený a fialový.

 „Tahle kniha je sepsaná samotným Arnealem. Nejspíš to byl jeho deník. O tom, že za své doby toužil po moci a vyvolal kvůli tomu nejednu válku, se všeobecně ví. Avšak o tom,co se píše v této knize ví jen velmi málo lidí. Toto je pouze kopie originálu, který je ve vlastnictví jeho potomka. Píše se zde, že k jeho voru jednou přišlo pět sourozenců. Každý z nich ovládal jeden živel a on brzy zatoužil po jejich moci. Spojil se s dalším mocným čarodějem a začali usilovat o moc těchto sourozenců. Ti však prchali a velmi dlouho se jim to dařilo. Když překročili říčku, stala se z ní najednou divoká a hluboká řeka. Stromy vyrostly obrovskou rychlostí a nikdo nebyl schopen je porazit. Avšak nakonec je chytil. Zabil jednoho po druhém, ale před tím jim chtěl ukrást jejich moc. Oni ji však skryli do podivných přívěsků – jsou nakresleny na poslední straně – a nikdo neměl být schopný ji znovu probudit. Nikdo, až na  jejich nástupce, ale nikdo nevěděl, kdo jimi má být, či kdy mají přijít. Arneal se rozhodl, že když moc nemůže užít on, nezíská ji nikdo. A tak přívěsky odvezl na místo, kde sourozence zabil.

            Mezi těmito příběhy je rozdíl 200 let. Ale není pochyb o tom, že se jedná o jedny a  ty samé.“

 „Takže ti co se objevili tady jsou oni?“ zeptal se Brumbál.

 „Kdepak. O tom, že je Arneal zabil není pochyb. Mohlo by se jednat o jejich nástupce, ale to jenom v případě, že se dostali k přívěskům,“ řekl Bins a čekal na další otázky.

            Lily si prohlížela obrázky přívěsků a jeden z nich jí přišel povědomý, ale nemohla si vzpomenout, kde už ho viděla.

 

***

            Naše pětice se mezitím přemístila do svých pokojů, kde si dali rychlou sprchu, převlékli se a zapadli do svých postelí. Potřebovali načerpat spoustu energie na to, co je co nevidět čeká.

 

***

 „Co se děje?“ zeptal se Harry Antora o dva dny později, kdy je jejich mistři dovedli na mýtinu na druhé straně ostrova.

 „Svou moc, celou moc, dostanete již velmi brzo,“ odpověděl.

 „Až v osmnácti. Jo, dva roky sice nejsou věčnost, ale i tak je pořád dost času, ne?“ zeptala se Amanda a posadila se na jeden kámen, po té co z něj pečlivě odstranila sníh.

 „Ne, dostanete ji ještě tenhle rok,“ řekla s povzdechem Elesta.

 „Cože? Proč?“

 „Jde o to, že kdyby jste měli čekat až do osmnácti, mohlo by se stát, že do té doby by byl svět zničen,“ vysvětlil jim Suitr a děti ho obdařili nechápavým pohledem.

 „Lord Voldemort se snaží ovládnout svět. Krom své síli, čerpá ještě sílu od svých stoupenců. A i když se Brumbál snaží, není dost silný. Nikdo z nich.“

 „Takže se o něj máme postarat my? Ale když zničíme vůdce zla, nebude mít dobro navrch?“ zeptala se Nora.

 „Ne. O smrtijedy se postarat dokáží, ale Voldemort… A věř mi, vždycky se najde někdo, kdo ho bude chtít následovat,“ zodpověděla její otázku Noilen.

 „Takže hodiny navíc?“ zeptal se Samuel a ostatní přikývli.

 

***

            Nejprve měli cvičit v učebnách ve škole, ale brzy po tom, co do třídy přišli někteří jejich profesoři, aby se podívali, jak jejich hodina probíhá, museli zvolit jiné řešení. Jednou odpoledne náhodou našli jeskyni, která se po pár metrech rozdělovala do několika chodbiček, na jejichž konci vznikly kulaté místnosti. A tak si každý zabral jednu. Tara si zabrala tu nejvíce vpravo. Byla o něco větší než ostatní a v jednom rohu ze zdi jeskyně vytékal pramínek vody do malého jezírka. Nora si nejprve vybrala prostřední místnůstku, ale Selina jí zavedla do té, která sousedila s Tařinou. U stopu byly vidět kořeny stromů a sama Nora si sem musela přinést nějaké rostliny. Amandina jeskyně byla na druhém konci než ta Tařina a ve stopě měla několik otvorů, kterými bylo vidět ven. Samuel nakonec zapadnul do třetí jeskyně od té Amandiny a uprostřed si rozdělal na Suitrův příkaz malý táborák. Harry po chvíli váhání zabral tu, kterou si původně vybrala Nora.

            Jako první na to přišla Nora. Přišla na to, jak si brát energii ze země, z rostlin a jak má s rostlinami komunikovat. A také byla jediná, která již dostala celou svou moc. Selina, i když bez přívěšku, tu stále zůstávala, aby s Norou procvičovala její moc.

            O několik dní později se svého přívěšku vzdala Noilen. Amanda přišla na to, jak se nechat naplnit silou větru, jak se vznášet ve vzduchu a jak si vyslechnou věci, které by jinak slyšet nemohla. To, že dokázala probudit celou svou moc, poznali všichni.Jeskyní komplex se otřásl a všechny ovál radostný větřík.

            Třetí byl Samuel. Ten již dávno pochopil, jak oheň ovládat. Nejen ten v sobě, ale i ten, který volně plápolala kolem. A nyní po dvou týdnech se naučil, jak z plápolajících plamenů získat energii a sílu. Nyní se se Suitrem, který se po zbavení přívěšku začal chovat více jako puberťák, než jako někdo, kdo je už pár set tisíciletí starý, učil bojovat a prováděl různé lumpárny. Říkal, že s přívěškem zmizela zodpovědnost.

            A před třemi dny na to přišla Tara. Dokázala ovládat vodu v sobě, nebo kolem sebe – přeměnit ji na led, nebo naopak, když sněžilo, mohlo pršet a mohla zvětšit či zmenšit intenzitu deště. Nyní se naučila, jak vodu přivolat ze země, změnit tok řek, kdykoliv přivolat déšť, nebo mlhu, dokázala vodě přikázat, aby jí ukázala obrazy z míst, kudy protekla a stejně jako ostatní, i na z ní dokázala čerpat sílu.

            Jediný, komu se to zatím nepovedlo a kdo nepřijal celou moc byl tedy zatím Harry. Ten zrovna teď seděl na podlaze v tureckém sedu, dlaně měl položené na kolenou, měl zavřené oči a zhluboka dýchal.

 „Utiš svou mysl a soustřeď se. Hledej zdroje energie kolem sebe a poznej komu nebo čemu patří.“

 

***

            Poslouchal jsem tichý Antorův hlas a snažil se dělat, co mi radil, ale pomalu jsem ztrácel naději. Všichni už na to přišli. Jen já, ani po měsíci a půl pořád nevěděl jak na to. Antor mě uklidňoval, že i jemu to trvalo dlouho.

Podle jeho slov, jsem se zhluboka nadechnul a poslouchal pouze svůj dech a tlukot svého srdce. Ten se začal zpomalovat a moje mysl byla najednou tichá. Nevěděl jsem, co mám dělat, ale nechtěl jsem se ptát Antora.

Ze svého nitra jsem do okolí vyslal malou vlnu energie. Nebyla příliš silná a pochyboval jsem, že by to někdo poznal, i kdyby mě, ale něco mi říkalo, že je to dobrý nápad. První vlna odezněla a nic se nestalo. A tak jsem vyslal další a o něco silnější.

Nejdřív jsem myslel, že se opět nic nestane, ale pak se ta vlna začala pomalu vracet ke mně a já ohromeně zalapal po dechu. Spolu s vlnou přicházela i cizí energie. Cítil jsem energii v zemi, ve vodě, v Nořiných rostlinkách, v samotné jeskyni. Ta energie jemně vibrovala a já cítil, že ji dokážu ovládat.

Otevřel jsem oči a přešel k jedné stěně. Položil jsem na ni ruku a znovu zavřel oči. Cítil jsem tu energii v kamenech jeskyně. Byla slabá, ale přesto tam byla. Zaměřil jsem se na pole energie v té zdi a začal ji pomalu formovat. Pak jsem otevřel oči a poodstoupil. Ve zdi vznikl průchod do vedlejší jeskyně.

Znovu jsem vyslal energii kolem sebe a zaměřil se na blízký les. Ve stromech byla spousta energie a já začal svou energii tahat zpět do sebe, ale při tom jsem táhnul i energii ze stromů. Z několika stromů jsem si vzal trochu energie a táhnul jí do svého nitra. Tělem se mi rozlila vlna tepla a já cítil, jak únava z celého dne i dnešního cvičení někam zmizela. A pak se stalo něco dalšího.

V mém nitru něco vybuchlo. Po celém těle mi přebíhalo mravenčení a cítil jsem nárůst síly. Najednou, aniž bych vyslal jakoukoliv vlnu, jsem cítil energii všeho kolem sebe. Vzduch mi jemně vibroval na kůži, ale nebylo to nepříjemné.

Otevřel jsem oči a podíval se na Antora, který se na mě vesele usmíval a jeho krk byl tak nezvykle prázdný. Úsměv jsem mu oplatil. Dokázal jsem to.

Ještě chvíli jsem procvičoval, jak měnit energii v předmětech, jak si jí vzít i jak ji někomu předat. Pak jsem se zmínil o tom pocitu, který kolem mě způsobovala.

 „No, můžeš to potlačit, ale jen částečně a bude tě to dost vysilovat. Když kolem sebe vytvoříš štít z vlastní energie, nepocítíš tolik tu okolní, ale věř mi, velice brzo si na to zvykneš.“

            Měl pravdu. Ten štít jsem použil jednou a na konci dne jsem se cítil naprosto vyčerpaně, takže jsem si zvykal.

 

***

            Koncem února již všichni plně ovládali svou moc. Sourozenci je velice rychle naučili vše, co sami uměli, neboť teď, když všichni vládli plnou mocí, jim jejich moc pomáhala pochopit a naučit se. Nyní se učili strategii a boji. A i to jim netrvalo příliš dlouho. Začátkem května, byli připraveni na to, aby mohli plnit svůj úkol. Sourozenci věděli, že jejich svěřenci mohou udělat spoustu chyb, hlavně ze začátku, ale chybami se člověk učí.

 „Budete o sobě muset říct řádu,“ oznámil jim jednoho dne Suitr.

 „Proč?“ zamumlal Harry.

 „No, bojují proti Voldemorovi a bude se vám hodit jejich pomoct a informace,“ řekla Noilen.

 „A nešlo by, že by s nimi mluvil jenom jeden člověk?“ Zkoušel se z toho Harry vykroutit.

 „Ne,“ odpovědělo mu všech pět.

 „Kdy?“ zeptala se Amanda.

 „Hned začátkem prázdnin. Když jim napíšete, jestli by nevěděli o nějakém domě, kde by jste mohli bydlet určitě vám nabídnou, aby jste zůstali ve štábu.“

 „Já svůj dům mám,“ ozval se Samuel, kterému rodiče před rokem dali dům ve Skotsku a na účet v mudlovské bance mu převedli celkem velkou sumu peněz, neboť se nehodlali dále starat o nepovedené dítko. Směl si nechat jejich jméno, ale to bylo všechno.

 „Amando, Noilen ti vysvětlí jak dopis poslat,“ řekl Antor a obě dívky odešly.

 „Zkousnou vaši krom nás pěti ještě Alexe?“ zeptal se po chvíli Samuel Harryho.

 „Jestli přežijou mě, přežijou  všechno,“ odpověděl zmučeným tónem a zahleděl se na moře.

 

***

            Brumbál seděl v ředitelně, když se mu na stole utvořil malý vzdušný vír a zněj posléze vypadl dopis. Přečetl si ho a v rychlosti svolal řád, tohle s nimi musel probrat.

 

***

 

 „Co se děje, Albusi?“ zeptal se Artur Weasley.

 „Napsali mi ti kouzelníci, co nám tehdy pomohli v Prasinkách,“ řekl a začal předčítat dopis.

 „Vážený profesore Brumbále, jisté okolnosti nás donutili uvažovat o tom se k přidat k Fénixovu řádu. Bude to výhodné jak pro vás, tak pro nás. Nechtějte vědět, proč vám dáváme vědět až teď, když naše setkání proběhlo před Vánocemi. Možná uvažujete o tom odmítnout. Pokud to uděláte – dobrá, ale zemře spousta lidí předtím, než se nám podaří splnit náš úkol. Mnohem víc, než kolik by zemřelo s vaší pomocí. Neřeknu Vám, jak se jmenuji já nebo moji přátelé. Mohlo by to být nebezpečné, pokud by jste se rozhodnul odmítnout, ale pokud přijímáte, budeme čekat  druhého července v Děravém kotli v 15:00. Počkáme půl hodiny a po té to budeme brát tak, že jste naši nabídku odmítli. Takže, co si o tom myslíte?“

            Chvíli všichni mlčeli a pak se rozpoutala debata, zda mají cizincům věřit či ne. Nakonec však bylo rozhodnuto. Byli mocní a bojovali proti smrtijedům. A oni potřebovali každého spojence.

 

08.08.2010 19:59:42
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one