Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

1. Radosti a starosti - PM

Lily Potterová seděla v obývacím pokoji spolu se svým mužem Jamesem Potterem a jeho dvěmi nejlepšími přáteli – Siriusem Blackem a Remusem Lupinem. Lily se šťastným úsměvem poslouchala ty tři, jak vzpomínají na školní léta a při tom si něžně přejížděla přes své těhotné břicho. Každou chvíli manželé Potterovi očekávali narození jejich prvního dítěte, lépe řečeno dětí. Ano, Lily Potterová čekala dvojčata, což bylo u kouzelníku dosti neobvyklé. Dítě se totiž živilo magií od matky a málo která čarodějky byla natolik magicky silná, aby najednou uživila dvě děti. Ale stávalo se to.

            Najednou se Lily chytila za břicho a ztěžka se nadechla. Všichni tři muži se okamžitě přestali smát nějaké vtipu a vrhli se k ní.

 „Lil, co se děje?“ zeptal se James a se strachem v očích hleděl na svou ženu.

 „Dojděte pro Poppy. Budu rodit,“ řekla a podívala se svému muži do očí.

 

***

            James nervózně přecházel před zavřenými dveřmi jejich ložnice odkud se ozýval křik jeho ženy. Sirius ho pobaveně sledoval a Remus potichu rozmlouval s Brumbálem, který před chvílí dorazil spolu s Poppy.

 „Klídek, Jamie,“ popichoval ho Sirius.

 „Zmlkni, Tichošlápku,“ odsekl James a znovu prošel kolem dveří.

            Najednou se z pokoje ozval kromě ženského křiku ještě pláč dítěte. James ztuhl a díval se v očekávání na dveře. Remus s Brumbálem si na chvíli přestali povídat, ale za okamžik se opět věnovali rozhovoru o nějaké knize. Když pláč dítěte odezněl a žena znovu vykřikla, pokračoval James s vyšlapáváním cestičky v koberci.

            Konečně se asi po hodině otevřeli dveře a ven vyšla bradavická ošetřovatelka. James se s očekáváním zvednul ze země, kam se před chvíli posadil a podíval se na ženu, která ho tolikrát ošetřovala v době jeho školních let.

 „Máte dvě zdravé děti, pane Pottere. Gratuluji,“ řekla s úsměvem a ustoupila ze dveří.

            James ani na okamžik nezaváhal a doslova vletěl dovnitř. Zrak mu okamžitě padnul na postel, kde ležela jeho žena a v náručí svírala dvě děti. Posadil se vedle ní a trochu se strachem si vzal jedno z nich do náručí. Zrak na něj okamžitě upřely dvě hnědé oči, ve kterých James poznal ty své.

 „Musíme ještě vyplnit nějaké papíry,“ řekla váhavě lékouzelnice, jakoby se bála narušit tenhle okamžik.

 „Jistě,“ zamumlal omámeně James a podíval se na ni.

 „Takže nejprve holčička,“ zamumlala a když uviděla Jakešův nechápavý pohled, dodala, „je to prvorozené dítě. Její bratr je mladší přesně 43 minut.“

            James se podíval na dívku ve svém náručí. Na hlavě měla chomáček tmavě rusých vlasů, jejichž barva byla o několik odstínu tmavší než Lilyina. Pak ohlédl na chlapečka v náručí své ženy. Ten měl na hlavičce několik černých vlásků a k Jamesovi překvapení smaragdové oči své matky. Jejich děti byly naprosto rozdílné.

 „Jamesi, to jméno,“ zamumlala ospale Lily.

 „Jo, jasně. Teresa,“ řekl James jméno, na kterém se s Lily domluvili.

            Ošetřovatelka přikývla, napsala ještě druhé jméno a příjmení a potvrdila listinu svým podpisem. Pak vyndala druhý pergamen. Chvíli opět něco vyplňovala a pak se podívala na Jamese,

 „Harry,“ řekl tentokrát již bez pobízení a sledoval jak ošetřovatelka oba pergameny zkopírovala a kopie kamsi zmizely.

 „Poslala jsem je k Mungovi. Za dva dny se na ně přijdu podívat,“ řekla a odešla.

 „Ukážu je klukům, jo? Odpočiň si,“ řekl James své ženě a políbil jí na čelo.

            Pak opatrně uchopil do náručí ještě chlapečka a vydal se s nimi do obýváku, kam se zatím přesunuli ostatní. Sirius se okamžitě zvednul z křesla a vrhnul se k Jamesovi.

 „Který z nich je Harry?“ optal se okamžitě se zájmem.

            James se usmál a naznačil mu, které z dětí je jeho budoucí kmotřenec. Remus si pak od Jamese převzal druhé dítě a i on si prohlížel dítě, kterému bude zanedlouho kmotrem. Brumbál se též přidal k obdivování dětí. Když pak odcházel, zastavil se s Jamesem u dveří.

 „Děje se něco, Brumbále?“ zeptal se jakmile spatřil na kouzelníkově čele starostlivou vrásku.

 „Jde o Harryho,“ zamumlal a podíval se směrem k obýváku.

 „Necítil jsem z něj magii, Jamesi,“ řekl po chvíle mlčení.

 „Co to znamená?“ zeptal se trochu se strachem James a díval se na starého muže.

 „Nejspíš z něj bude moták. Jak víš Jamesi, není obvyklé, aby čarodějky porodily dvojčata.“

 „Ale Molly přece,“ odporoval mu Jamese.

 „Molly je čistokrevná čarodějka, Jamesi. Má silnější magické jádro, proto u ní byla větší šance, že obě děti budou magicky nadané. Možná, možná by bylo lepší dát ho do mudlovské rodiny, dokud je malý, aby si na vás nepamatoval. Bylo by pro něj lepší, kdyby žil ve společnosti lidí, kteří budou stejní jako on,“ řekl Brumbál a smutně se na Jamese podíval.

 „A je nějaká naděje, že by jste se mohl mýlit?“ zeptal se James po té, co zpracoval to, co mu tu právě starý kouzelník řekl.

 „Samozřejmě. Naděje je vždy Jamesi,“ řekl ztěžka Brumbál.

 „Potom ho vychováme jako našeho syna,“ řekl pevně James.

            Starý kouzelník si povzdychnul a než vyšel ze dveří, dodal: „Ještě si to s Lily promyslete, Jamesi.“

 

***

            James o tomto rozhovoru své ženě řekl hned následujícího rána.

 „Brumbál se musel zbláznit. Jak si jen může myslet, že bych se vzdala svého chlapečka? I kdyby to byl moták, tak co? Je to můj syn,“ křičela a v očích se jí objevily slzy hněvu.

 „Já vím, Lil. Řekl jsem mu to,“ řekl uklidňujícím hlasem a přitáhl si ji k sobě.

 „Náš syn bude mocný a velký kouzelník,“ zašeptal jí do ucha.

 „A co když ne?“ zeptala se ho Lily a trochu se od něj odtáhla.

 „Stále to bude náš syn a my  mu to dáme náležitě najevo. Neboj, Lil, nikomu nedovolím, aby ho od nás odvedl,“ slíbil James a zahleděl se přes její rameno na dvě dětské postýlky.

 

***

 „No tak, Harry, pojď ke kmotříčkovi,“ povzbuzoval Sirius malého chlapec, který nejistě stál na svých nohách a přidržoval se křesla.

            Chlapec se na něj zvědavě podíval, ale zůstal stát na místě. Sirius proto vzal do ruky malého plyšáka a natáhnul ho směrem k Harrymu. Chlapec natáhnul ruku.

 „Chtěl bys ho, Harry? Tak si pro něj pojď,“ pobízel ho Sirius.

            Teresa, která seděla na otcově klíně to celé zvědavě pozorovala. Když uviděla, jak Sirius vzal oblíbenou hračku jejího bratříčka a láká ho k sobě, trochu se pousmála a pak natáhla směrem k Harrymu ručku. Chvíli se nic nedělo, ale pak z její dlaně vyletěly dva motýlci a rozletěli se  Harrymu. Ten se zasmál a pomalu se za nimi rozešel. V další chvíli však zůstal zmateně stát a sledoval, jak se všichni dospělí vrhli k jeho sestře a hlasitě povykují.    

 „Co se stalo?“ Vběhla do obýváku Lily, která připravovala v kuchyni oběd.

 „Terese se povedlo první kouzlo,“ oznámil jí tu radostnou zprávu James a usmál se na ní.

            Lily mu úsměv oplatila a chtěla se též rozejít k Terese, aby jí stejně jako ostatní objala, ale pak si všimla Harryho. Stál nerozhodně uprostřed pokoje a v rukou svíral modrého dráčka, kterého Sirius odhodil, když vrhnul k Terese. V očích se mu zračil zmatek, jak nechápal co se stalo a proč si s ním najednou jeho kmotr přestal hrát. Lily si najednou vzpomněla na to, co jim říkal Brumbál. Mohla by to být pravda? Mohl by být Harry motákem? Ale pak se v mysli okřikla. Bylo přeci ještě brzy na to, aby se u dětí jen tak projevila magie.

 

***

   

    

         Jenže jak šel čas, oba manželé Potterovi zjistili, že ředitel školy čar a kouzel Albus Brumbál měl ohledně jejich syna pravdu. Zatímco Teresa používala jednoduchá kouzla téměř pořád, Harry ji jen nechápavě sledoval. Zítra měli jít děti poprvé do školky a i když Lily věděla, že jsou školky i pro kouzelnické děti, rozhodla se je dát do té mudlovské. Věděla, že Harryho by v té kouzelnické dlouho nenechali a ona nechtěla, aby se Harry dozvěděl o tom, že je jeho sestra čarodějka a on jen moták, už teď.

24.12.2009 17:25:41
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one