Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Tak a je tu epilog, který je tedy naprosto příšerný. Takže si jdu zabalit to nejnutnější a zmizet dřív, než se mě někdo z vás pokusí dostat do Bohnic. Jinak omlouvám se za chyby, ale Stesii teď jaksi nemá čas.

          Tartan stál na pláži a pozoroval hvězdnou oblohu a pomalu dorůstající měsíc. Už to bylo tři roky, co přestřihl i ty poslední nitky, které ho poutaly k životu Harryho Pottera. Měl informace od kupců, co sem jezdili, takže věděl, jak válka dopadla. Zvítězil Voldemort. Ze začátku se všichni báli, ale po té co učinili změny, které chtěl učinit už tenkrát, strach ustoupil a vystřídal ho obdiv a vděčnost. Všechny hrozně překvapilo, když nezačal vyvražďovat mudly a kouzelníky narozené u mudlů. Do Bradavic sice směli pouze čistokrevní a nebo alespoň děti, které měly oba rodiče kouzelníky. Ti ostatní mohli studovat ve škole na severu Skotska. Nebyla tak okázalá jako Bradavice a ani neměla takovou úroveň, ale přesto to bylo víc než mohl kdokoliv očekávat. V ostatních zemích to bylo také tak. Kouzelníci se již neskrývali a mudlovská vláda nemohla zasahovat do záležitostí kouzelnického světa. Právě naopak. Sice neměli mudlové tolik svobody a kolikrát se stalo, že nějaký kouzelník zabil mudlu a zůstal nepotrestán, ale tohle bylo jako sen v porovnáním s tím, co si všichni představovali. Všichni kouzelníci tuhle změnu vítali.

            A už tomu mohlo být tak dávno a bez jakéhokoliv násilí. Tartan věděl, že Voldemort, krátce po pádu Grindewalda, dostal stejnou myšlenku. Jen ji trochu upravil a rozvinul. Jenže Brumbál o tom nechtěl ani slyšet a vyhnal tehdy ještě Toma Radla s tím, že pokud s tím ještě někdy přijde, nechá ho uvěznit v Azkabanu za to, že sympatizuje s Grindewaldem. A tak Voldemort přijal pomocnou ruku černé magie a násilí. A přitom tehdy zůstala spousta dětí bez vzdělání a jen kvůli tomu, že v Bradavicích nebylo tolik místa a rodiny obviněné z používání černé magie své děti skrývaly. Spousta starobylých rodů se s nástupem Voldemorta znovu objevila a svět dostal řád. Už žádné zbytečné války o území neboť svět byl jedním velkým státem. Byli zrušeny hranice i všechna ministerstva. Zůstalo jen jedno a to v Římě. Tam se rozhodovalo o všem a Lord Voldemort nyní stál v jeho čele. Upíři a vlkodlaci se volně pohybovali mezi lidmi a po tak dlouhé době si konečně všichni užívali svobodného života.

            Tartan sebral několik kamínků ze země a vhodil je do rozbouřeného moře. Kdo by jen mohl tušit, že to nakonec takhle dopadne. Vědět tohle dřív, nejspíš by se k Voldemortovi přidal již tehdy v prvním ročníku. Ale kdyby to udělal, nikdy by nepoznal Jenny. Při myšlence na ni se usmál a s posledním pohledem na nebe se lesem rozešel k domovu.

            Tam právě jeho milovaná za pomoci Magelin a Sandry přiváděla na svět jejich první dítě. Všichni byli překvapeni, když se vrátili a zjistilo se, že se vzali. Jejich přátelé jim dokonce vynadali, že nepočkali a nebo je alespoň nepozvali.

            Věděl, že by měl být s Jenny, držet jí za ruku nebo alespoň přešlapovat před pokojem, po té, co ho ty dvě vykázaly z pokoje, ale když slyšel, jak  Jenny trpí, musel se projít a pročisti si hlavu. Vešel do domu a výkřik jeho ženy z ložnice ho ujistil o tom, že o nic nepřišel. Vydal se do obýváku, kde seděl Triven, Zany, Deril a Erik. Pozdravil je trochu nervózním úsměvem a posadil se do prázdného křesla. Najednou se k bolestnému výkřiku ženy přidal i pláč dítěte. Tartan vyskočil na nohy a uháněl k ložnici. Dorazil tam právě ve chvíli, kdy Sandra otvírala dveře, aby pro něj došla. Usmála se na něj a ustoupila ze dveří.

             Jenny ležela v jejich velké posteli, tvář červenou námahou a vlasy vlhké potem. A v náručí držela malý uzlíček s chomáčkem černých vlásků a jantarovýma očima své matky těkal pohledem po místnosti. Tartan si k ní přisedl na postel a po chvíli váhání a nejistoty uchopil svou dcerku do náručí.

Je nádherná," zachraptěl a podíval se na Jenny, která ho z něžným pohledem sledovala.

Naklonil se k ní a lehce ji políbil. Usmála se na něj a převzala si děťátko, které se začalo dožadovat jídla. O hodně později, když Jenny usnula únavou a malou Eilwen uložili do kolébky vedle postele, se Tartan posadil k hořícímu krbu v obýváku a konečně si po té dlouhé době připadal naprosto šťastně a nehryzalo ho svědomí s myšlenkou, že si užívá, zatímco jeho přátelé umírají v boji. A právě v tu chvíli si uvědomil, že vše co ho pojilo s Harrym Potterem je opravdu pryč.

05.02.2013 20:30:19
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one