Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Zpět

Tak tu máte další kapitolku.Během prázdnin se mi snad podaří přidat kapitolu ke každé povídce. Ať se líbí a promiňte mi chyby, které tam určitě budou, ale protože jsem stále nenašla nikoho, kdo by se chtěl ujmout úlohy beta-read, tak s tím nemohu bohužel nic dělat. 

     Paprsky zapadajícího listopadového slunce ozařovalo dvě postavy sedící pod velkým košatým dubem na břehu jezera. Na první pohled by jste neřekli, že se jedná o upíry.

       Jenny a Trvinen se vydali spolu se Siriusem Blackem do Bradavic, aby zde počkali na Tartana. Šla by jejich celá parta, kdyby jim to vládkyně dovolila, ale ta pustila pouze tyhle dva. Už to byli čtyři dlouhé měsíce, co žili mimo Delerict. Čtyři dlouhé měsíce, kdy Tartan zmizel. Najednou Jenny spatřila postavu. Té postavě nebylo vidět do obličeje kvůli slunci v zádech, ale i takto působila impozantně. Ve větru jí vlály dlouhé vlasy i plášť. Postava se na chvíli zastavila a prohlížela si vše kolem sebe. Pak si všimla dvou osob pod stromem a s úsměvem se k nim vydala.

 

---

 

       Harry  byl již dva dny na cestě. Chvíle šel lesem, pak vřesovištěm, loukami a tak dále. Až konečně narazil na magické hranice hradu. Hradu, který mu byl skoro pět let domovem. Slunce již zapadalo a slabý větřík se mu proháněl vlasy. Jeho plášť, černý jak sama noc se znakem jeho rodu, který dostal od Adevara stejně tak, jako meč, několik dýk a ještě spousty věcí, které mu po právu patřily.

       Přes rozlehlé školní pozemky šel docela dlouho, než konečně vyšel na jakýsi vyvýšený kopeček, odkud měl rozhled na celé Bradavice. Rozhlížel se kolem a přitom se mu vraceli vzpomínky, které chtěl zapudit. Viděl sám sebe jak se na koštěti žene za zlatonkou, jak spolu s Ronem a s Hermionou staví sněhuláka, jak jde tajně do Prasinek, jak…. DOST! Okřikl se v duchu. Jeho pohled se zastavil pod dubem u jezera. Seděli pod ním dvě osoby, které i na takovou dálku poznal. S úsměvem na rtech se k nim pomalu rozešel.

 

 

 

---

 

       Jenny se na přicházející postavu dívala. Vítr jí přivál vetřelcův pach a ona onu osobu poznala.

Tartane…"

Na nic nečekala, rozeběhla se a skočila mu do náručí. Políbila ho, ale pak se od něj vzdálila na velikost paže a PLESK vrazila mu facku.  Jistě řeknete si, že nemohl nic cítit, ale pokud vám jistá osoba pomáhá od bolesti o úplňku, tak kdo říká, že mu tu bolest také nemohla způsobit.

Kde-si-sakra-celou-dobu-byl?" Ke každému slovu přidala facku.

Jenny klid, už jsem tady a už tě v životě neopustím. Přísahám," šeptal a přitáhnul si ji k sobě blíž. Trvinen to jen pozoroval a usmíval se. Byl za ty dva rád, že jsou konečně zase spolu.

Tak a teď koukej vyklopit, kde jsi byl!" přikázala mu Jenny.

U jednoho starého známého mého předka," odpověděl jí.

Tohle mi nestačí, víš miláčku? Já chci vědět, jak se jmenoval ten známý a jak tvůj předek," odsekla mu.

Tohle ti musí jako vysvětlení stačit, nepřiznávám to rád, ale jsem unavený," řekl a podal jí a Trivenovi amulet.

Počkej, takže to znamená, že ty jsi…" začala se vyptávat Jenny, ale Harry jí přerušil.

„Tady ne. Pak ti to všechno vysvětlím, ale teď musím za ředitelem. Koukám, že jste oba v Nebelvíru" řekl, když si všiml jejich hábitů.

Jo, kamaráde, nechápu, jak si něco takovýho mohl nosit skoro pět let. Vždyť to všude škrtí," poznamenal Triven a na důkaz svých slov si povolil kravatu. Harry jen zavrtěl hlavou.

No nic. Počkejte na mě ve společence, jo?" křikl ještě na ty dva a vydal se do ředitelny. Za ním vlál pouze jeho impozantní plášť se znakem jeho rodu. Zlatá a stříbrná na černém pozadí.

 

---

Stoupal po točitém schodišti. Ředitel už věděl, že je tady. Díky různým ochranným kouzlům, která hrad a pozemky chránila. A nebyl by to přece Brumbál, aby si to nechal pro sebe. Zaklepal a na vyzvání vstoupil dovnitř.

Á Harry, jen pojď dál chlapče, už na tebe čekáme," řekl s úsměvem a Harry si pomyslel: To je mi jasný.

Budeš samozřejmě pokračovat v studiu v Nebelvírské koleji. A nemusíš se bát. Až dojde k nějakým důležitým bitvám, tak tě informujeme."

Tak to teda ne, Brumbále. Slíbil jsem, že vám pomůžu, a ne že celou válku vyhraju za vás. Udělám to, co můžu, ale pak se s Jenny a Trivenem vrátíme a pokud možno se už do vašich kouzelnických válek nebudeme plést," prskl Brumbálovi do obličeje.

Ale Harry i ty jsi kouzelník," namítal Sirius.

Kouzelníkem jsem přestal být, stejně tak jako moji předci, toho dne, kdy jste mě jako kouzelníka vyhostili z kouzelnického světa. Možná, že dokážu s magií neobyčejné věci, ale díky mé vlkodlačí a upíří síle to zvládám lépe," namítal dál Harry.

       Lupin si chlapce prohlížel. No místo chlapce, by bylo lepší říci muže. Celou dobu nechápal o jaké moci a předcích Harry mluví, ale když se otočil, aby zase něco namítnul, všimnul si toho. Znak, který byl považován za legendu, stejně tak jako jeho nositelé, ale všichni tento příběh znali. Tedy alespoň vlkodlaci a upíři. Ten kdo má právo nosit tento znak, je vládcem všech upírů a vlkodlaků. Má moc těchto dvou rodů a dokáže je sjednotit. Má silnou magickou moc, kterou podporuje jeho upírsko-vlkodlacká a tím se stává nepřemožitelnou. Lupinovi všechno docvaklo a aniž by sám chtěl se poklonil a zašeptal: „Pane."  Harry se samozřejmě otočil a řekl: „Ne, Remusi, vstaň, až budu chtít aby ses mi klanil, tak to poznáš. A teď, když mě omluvíte, si půjdu odpočinout, protože tohle," střelil pohledem po Brumbálovi. „je i na mě moc." Než stačil někdo něco namítnout, byl Harry pryč.

Tak teď nám, Remusi, řekni, proč ses mu klaněl a říkal mu pane?" optala se Tonksová.

To vám musí říct on sám. Na to nemám právo," zamumlal vlkodlak a posadil se do křesla blízko krbu.

 

---

 

       Harry procházel chodbou, až dorazil před Buclatou dámu.

Heslo?" optala se ho a Harry zaklel.

Proč se jen nemohl zeptat třeba Jenny. Jen co na ni pomyslel, se otevřel vchod do společenské místnosti, Jenny stála v průchodu a dívala se na něj. Vešel za ní a podle toho, že ve společenské místnosti nikdo nebyl, usuzoval, že je večeře. Sedl si do pohodlného křesla a Jenny si stáhnul na klín. Neprotestovala.

Ostatní jsou na večeři?" zeptal se. Místo odpovědi ho letmo políbila.

„Tak tohle budu brát, jako ano."

Více slov mezi nimi nepadlo, neboť si vynahrazovali ty čtyři měsíce odloučení. Od této "důležité činnosti" je vyrušilo, až několikanásobné zalapání po dechu. Kolem nich stála spousta dívek i chlapců. Dívky vraždily pohledem Jenny a chlapci Harryho. Těm dvou to však bylo jedno, protože měli jeden druhého a celou věčnost před sebou. Ticho, které v místnosti nastalo, přerušil až Triven.

Tak kamaráde, tvůj návrat byl oficiálně ohlášen a tady ti posílají rozvrh," řekl a  podal mu kousek pergamenu.

Harry jen zamumlal něco, co možná měl být dík a vydal se do ložnice. Jenny se za ním na chvíli dívala, ale pak se také zvedla a došla se osprchovat a převléknout do noční košilky. Nezamířila však, jak by někdo očekával, do své ložnice, ale do ložnice šestých ročníků.

       Harry ležel na posteli a pročítal si deník jeho předka, když zavrzaly dveře. Vzhlédl a zůstal koukat do udiveného obličeje jeho přítelkyně. No ono se není čemu divit. Harry spal pouze v kalhotách od pyžama, takže hruď měl obnaženou. Jenny ho viděla nejednou, tak jak ho Pán Bůh stvořil, ale možná za to mohlo to čtyřměsíční odloučení. A vzhledem k tomu, že díky rituálu, který jim předal schopnosti, vyspěli a to nejen fyzicky a duševně, ale i emocionálně.

Copak? Takhle velká holka a ještě se nenaučila spát sama?" optal se s vážným výrazem Triven, který byl již také v ložnici.  Jenny místo odpovědi skočila k Harrymu na postel a zakroutila hlavou.

Tak brou noc a ne že budete dělat něco nepřístojného. Člověk by se taky rád vyspal," řekl a zatáhl kolem své postele závěsy.

       Jenny si lehla, hlavu si položila na Harryho hruď a zapletla svoje prsty s Harryho.

Stýskalo se ti?" optala se.

A ani nevíš jak."

       Celou noc strávili tím, že jí Harry vyprávěl různé zážitky, ze svého výcviku u Adevara.    

05.02.2013 20:23:20
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one