Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Úplněk

Tak třídní schůzky jsou za mnou. To byl hlavní důvod, proč jsem teď tak dlouho nepřidávala. Tahle kapitola neni nic moc, teda aspoň podle mě a upřímné komentáře uvítám. Další kapitola bude k dědici. Pak snad konečně dopíšu epilog k obraceči a začala bych se věnovat i údělu a DChR. No nic. Koukam, že jsem se nějak rozepsala, tak snad se bude líbit.

Dva dny utekly jako voda. Toho dne byl Harry trochu nervózní. Kdo by taky nebyl, když vás bude ten den pozorovat hromada lidí. Samozřejmě tam sním vždy byli jeho přátelé, ale ti mu nevadili, na ty si zvykl a cítil z nich podporu, ale Brumbál a řád? A k tomu všemu měl dnes vyjít krvavý úplněk. Četl o něm, že působí na vlkodlaky jinak, než obyčejný. Vlkodlaci měli být více podráždění, ale pouze ti, co nepoužívají lektvar. Zítřek zase celí proleží. Po obědě za ním přišli jeho přátele. Seděli pod stromem na zahradě a povídali si. Harry měl položenou hlavu v Jennině klíně, Zany hrál s Trivenem karty a Magelin si četla. Sanis, Erik, Clea a Deril se zotavovali ze včerejšku. Oni prožívali všechny tři úplňky, on jen jeden. Takhle trávil všechny úplňky. Kolem třetí hodiny za ním přišli jeho přátelé a podle toho jaké bylo počasí byli buď venku, nebo uvnitř. Když pak začal padat soumrak, tak se pomalu vydali k zámku, kde Harry prožíval své proměny. V podzemí zámku byla místnost, která byla rozdělena stříbrným plotem. Za něj s ním šla vždy pouze Jenny. Ostatní si posedali do křesel a pohovek před ním. Dnešek neměl být výjimkou, pouze jich tam bude víc. Jenny mu jemně výskala vlasy a dívala se na pomalu tmavnoucí oblohu.

Je čas, " řekla aniž by svůj pohled stočila od nebe.

         Harry kývl. Zvedl se a šel do svého pokoje. Do malého batůžku si dal věci na zítřek a hůlku. Došel se osprchovat a pomalu se vydal dolů. Všichni už tam na něj čekali a tak se rovnou vydali na cestu. Po celou dobu šli v tichosti. Ticho přerušoval pouze Harry, který si něco broukal. Cesta jim trvala asi deset minut. Když došli do sklepení, zastavili se před černými kovanými dveřmi. Dovnitř vešla pouze Jenny a Harry a ostatním řekli ať chvíli počkají. Nikdo nevěděl co tam takovou dobu dělali, ale když Jenny vyšla ze dveří, tak se tajemně usmála.

Copak si tam dělala takovou dobu?" zeptal se nevině Zany, ale jeho pohled jasně říkal, že ví co tam dělali.

To tě nemusí zajímat víš? To je věc moje a Tartana," odpověděla mu.

Jasně, jako mě nemusí zajímat, co jste dělali minulou sobotu, když jsme přišli a ty si na sobě měla jenom Tartanovu košili a přitom byli tři hodiny, že ?" Rýpl si.

Správně, pochopil," odpověděla.

         Řád je po celou dobu pozorně sledoval a podle rozhovoru pochopili, o čem se tu baví. Sirius nad tím jen pobaveně zakroutil hlavou. Nikdy si nepředstavoval, že se o Harryho aktivitách dozví od jeho přátel, ale také si nikdy nepředstavoval, že se z Harryho stane upír a vlkodlak. Jeho proud myšlenek přerušilo bolestné zavití. Jenny si skousla ret, ale stále vyčkávala. Když se zavití ozvalo podruhé, tak na ostatní kývla a oni mohli vejít. Místnost byla rozdělena na dvě části stříbrným plotem. Na té straně, kde byl Harry bylo pouze okno. Tam kde byli oni bylo několik křesel, pohovek a krb. Krvavý měsíc naplňoval celou místnost, takže si všichni mohlo prohlédnout Harryho. Jeho srst byla černá, jak sama noc. Pouze od čumáku a po páteři měl slaboulinký proužek bílé srsti. Z tlamy mu vykukovaly dva velké špičáky. Jeho oči měly barvu jantaru a vypadaly jako kočičí. Drápy na nohou a na rukou byly černé s malými rýhami bílé barvy. Vlkodlak došel až k plotu a zasyčel na ně. Řád se tomu podivil, protože, kdo to kdy slyšel, aby vlkodlak syčel, ale Jenny se ujala vysvětlování.

Syčí kvůli tomu, že je v něm i upír. Proto ty oči a zuby." Pak kývla na Zanyho. Ten opatrně otevřel stříbrné dveře a po tom, co Jenny vešla, je opět zavřel a připojil se k ostatním.

         Jenny si stoupla naproti Harrymu a podívala se mu do očí. Vypadalo to,  jako by si povídali, ale jen málokdo věděl, že si povídají doopravdy. Harry si pomocí myšlenek mohl povídat s Jenny, ale pouze s ní. Ta se usmála, došla až k němu a políbila ho na čumáček a usmála se na ostatní. Jejich přátelé už seděli v křeslech a většinou si četli. Řád vypadal, jako by jim někdo právě oznámil, že se Voldemort přidal na Brumbálovu stranu.

         Když měsíc vyšel, měl slabě růžový nádech, ale jak se blížil k polovině své cesty, tak stále více rudnul. Toho si všichni všimli. Jenny byla pohodlně opřená o Harryho tělo, měla zavřené oči a na tváři blažený úsměv. Najednou však vyskočila, jakoby jí něco štíplo a nevěřícně se dívala na Harryho, který začal vrčet.

Zany, otevři fofrem dveře!" Zakřičela za sebe, ale stále sledovala vlkodlaka před sebou. Jakmile uslyšela, že zámek cvakl a dveře se otevřely, rozeběhla se k nim.

Vlkodlak jí byl v patách, ale těsně před dveřmi zabrzdil a zasyčel. Chvíli je sledoval, ale pak se k nim otočil zády a zavyl na rudý měsíc. Vypadalo to, jakoby se chtěl rozeběhnou proti oknu a skočit, ale okno bylo velmi vysoko a mříž v okně byla ze stříbra. Chvíli jen tak stál, ale pak začal bezmyšlenkovitě přejíždět drápy po zdi. Jediné co po nich zůstalo, byli čtyři stejně silné čáry, které se stále prohlubovaly. Všichni ho sledovali. Pak se znenadání ozvala Jenny.

Najednou mi řekl, ať uteču. On to cítil," řekla a otočila se na své přátele stojící za ní. „Zítřek celý prospí," dodala, ale to věděli. Pokud po normálním úplňku by unaven, tak co potom bude po tomto úplňku?

05.02.2013 20:21:44
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one