Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Legenda a prosba 

Já vim, že měla bejt kapitola k údělu, ale snad se na mě nebudete zlobit.

Došli až k Harrymu domů. On pak odemkl, všechny je pustil dovnitř a zavedl je do obýváku. Tam všichni zalapali po dechu. Na krbu byli fotky jak Harryho rodičů, tak jeho přátel, kmotra a spousty dalších lidí, které znal již dřív a nebo je poznal až tady. Na zdech pak vyseli portréty kreslené úhlem. Jako první se odvážila zeptat Hermiona.

,,To jsi kreslil ty Harry?" Odpovědí jí bylo kývnutí.

Tak co potřebujete, Brumbále? Je mi jasné, že jste nepřijeli jen tak na návštěvu," řekl a hůlku, kterou skrýval za pasem položil na stolek za ním.

Všichni na tu hůlku koukali jak omámení. Byla z černého dřeva a táhly se po ní bílé žilky.

Co je to za hůlku Harry?" zeptal se Sirius.

Tu hůlku jsem dostal od jedno místního elfa. Je to jeden z prvních elfů, co žijí na tomhle ostrově. K té hůlce se váže legenda. Když se na zemi objevili první kouzelníci, tak vymysleli několik prokletí. Měli sloužit jako trest. Jenže aby se přesvědčili, že to prokletí funguje, museli ho na někom vyzkoušet. Prokletí byli celkem tři. Jedno z vás udělalo vlkodlaka, který se sice proměňoval za úplněk pouze jednou, ale nikdo mu nedokázal pomoc. Další prokletí proměnilo kouzelníka v upíra, kterému nevadilo sluneční světlo.  A poslední prokletí zbavilo kouzelníka schopností a udělalo z něj mudlu. To by sice nebylo tak strašné, jenže ten na koho bylo to kouzlo použito žil věčně. Věčně žil vlastně každý na koho bylo použito nějaké z těchto tří prokletí. Avšak všichni upíři a vlkodlaci nejsou tím, kým jsou díky prokletí. Na zemi žili i pravý vlkodlaci a upíři. Ti, na které bylo toto prokletí použito, byli vyhnáni sem na tento ostrov, který nazvali Delerict. Ostrov rozdělili na čtyři části. Jo na čtyři. Spolu s vlkodlaky, upíry a obyčejnými lidmi sem přišli i elfové, kteří byli též odsuzováni. Tady u jižního pobřeží žijí upíři, okolo lesů vlkodlaci, uprostřed lesů elfové a na severním pobřeží lidé. Všichni spolu vycházejí v míru. Pokud upír potřebuje krev, tak ji dostane. Tahle hůlka patřila právě prvnímu vlkodlakovi, kterého potkalo toto prokletí. Hůlku spolu se spisy o jeho životě zanechal u elfů, neboť jeho žena, která žila s ním, předpověděla, že za hodně dlouhý čas se objeví někdo, jehož moc bude neomezená, bude vyrůstat bez rodičů a když ho postihne prokletí bude zavržen svými přáteli. On však díky právě tomuto prokletí pozná pravou rodinu a jeho moc se zvětší. Kvůli mé podobě o úplňku a kvůli tomu, že mě dokáže uklidnit pouze osoba, která mě miluje nehynoucí láskou, si spousta lidí myslí, že on a já jsme příbuzní a že právě o mě mluvila ta věštba. Ale to jsme nedostali úplně někam  jinam. Co tedy potřebujete  Brumbále?"

Po celou dobu vyprávění ho nikdo nepřerušoval. Pár lidí se na něj dívalo zvláštním pohledem a ostatní třeštili oči. Brumbál se na něj díval přes své půlměsíčkové brýle a vypadalo to, jako by si vše urovnával v hlavě  a dával si vše dohromady. Pak se na Harryho usmál svým obvyklým úsměvem a řekl : „Víš Harry nedávno jsem zjistil, proč tě Voldemort chtěl jako malého zabít. Před tvým narozením byla předpověděna věštba, která říká, že ty jediný máš tu moc porazit Voldemorta."

Harry si chvíli všechno urovnával v hlavě a pak si odfrkl.

,,Už to chápu, Brumbále. Když jste zjistil, že jsem vlkodlak i upír a nevěděl jste, co proti tomu dělat, tak jste mě prostě uklidili  a teď, když potřebujete zachránit zadky, tak si myslíte, že jako hodný chlapeček vám ještě poděkuju, zabiju  Voldemorta  a pak, pokud možno ve vší tichosti, se opět vrátím sem. Že je to tak? Ale to máte smůlu, Brumbále. Jednou jste mě sem poslali, já tu získal pravé přátele a rodinu. Připadám si tu jako v ráji a vy si myslíte, že jenom kvůli tomu, že mam moc porazit Voldemorta, se kvůli vám zbláznim. Nebo že si opět půjdu hrát na  ,,Chlapce-který-přežil"? Tak to se sakramentsky mýlíte."

S tím se zvednul z křesla, ve kterém až do teď seděl, a rozeběhl se k venkovním dveřím. S těmi nezapomněl dosti hlasitě bouchnout a byl pryč.

,,No ta to nedopadlo zrovna nejlíp," řekl do toho ticha Brumbál.

05.02.2013 20:19:41
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one