Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Návštěva

Harry seděl pod stromem a díval se na své přátelé. Byl tu již rok a stále nedokázal zapomenout na minulost, a to i přes to že zde měl přátelé a dívku. Přátelil se, se všemi obyvateli ostrova. Mezi upíry a vlkodlaky patřil, díky elfům měl novou hůlku a s obyvateli vesnice hráli každý pátek  k večeru volejbal. Mezi jeho upíří přátelé patřil Harryho nejlepší přítel Triven, Zany, Magelina a Jenny se kterou chodil. Sem tam se ještě bavil s dvojčaty Tedem a Angelou, což byly děti vládců. Mezi jeho vlkodlačí přátelé patřil Deril, Clea, Erik a Sanis. Teď se na ně díval a musel se usmát. Byli to opravdoví přátelé, co nikdy nezradí, protože jsou na tom stejně jako on. Ale nic mu nemohlo nahradit Hermionu, Rona, Siriuse a další. Jeho přátelé z minulosti. Z minulosti,na kterou nemohl zapomenout. Sice již uměl všechna kouzla a lektvary, a tak mohl vymýšlet svá vlastní, ale nic mu nenahradí ta prožitá léta v Bradavicích. Za ten rok se moc nezměnil. Vlasy měl stále stejně dlouhé a rozcuchané na všechny strany, smaragdové oči opět zářily. Na sobě měl bílou košili, bílé kalhoty a bíle boty. Na jeho opáleném a vypracovaném těle vypadala bílá barva velmi dobře. Košili neměl zapnutou úplně ke krku, takže jste mohli vidět začátek vypracované hrudi a na krku měl přívěšek od Hermiony. Zatřepal hlavou, aby vyhnal vzpomínky na minulost a zaposlouchal se do tónů, které vycházely z mudlovského rádia. Za chvíli viděl jak se k němu blíží dívka s kudrnatou hřívou světle hnědých vlasů a jantarovýma očima. Jeho Jenny. Pomalu se k němu sehnula políbila ho. Pak mu řekla: ,,Přišla zpráva od  Sandry. Máš okamžitě přijít do hradu. Tak si pospěš ano? Nezapomeň, že dneska hrajem." A vzdálila se. Harry si povzdechl a vydal se do blízkého panovnického sídla.

Procházel chodbami, aby se dostal na místo, kde jej podle Sandry, čekalo překvapení. Konečně uviděl ty dveře. Vedle stálo torzo. Je tady. Nádech, výdech a  otevřel. Jakmile vešel do místnosti objevil se v záplavě hnědých kudrlin. Nebýt jeho upířích smyslů, možná by nepoznal kdo to je, ale ta vůně byla nezaměnitelná.

Hermiono, ach Hermiono ani nevíš jak se mi stýskalo!"

Mně taky Harry ani nevíš jak."

Až když se od kamarádky odtáhl, všiml si, že v místnosti nejsou sami. Byli tam Weasleyovi, Sirius, Remus, Snape, McGonagalová, Brumbál, Moddy a Tonksová. Všichni se na něj dívali a usmívali se. Jen jeden člověk se mračil a to byl jeho bývalý kamarád Ron Weasley. Sirius si dodal odvahy, došel ke svému kmotřenci a padl mu kolem krku.

,,Harry promiň, já vím nebylo to ode mě  správné, ale já si to vyčítal, že sem tě nedokázal ochránit a co by …"

,,Siriusi klid," přerušil ho Harry, „já už ti dávno odpustil a pochopil jsem."

Pár lidí ho ještě objalo, ale někdo dělal že tam vůbec není. Společně šli před hrad, kde již postávala skupinka lidí.

,,No to je dost, Tartane, kde se flákáš? Jestli zase přijdeme pozdě!" Pohrozil mu blonďatý chlapec.

,,Neboj, Trivene, nepřijdeme pozdě, pouze se trochu zdržíme. Jdete s námi? Na dnešek máme domluvený volejbal, je to zvyk,"  dodal Harry pro ty, co za ním přijeli pouze na návštěvu, jak se domníval, ale po cestě to musel zavrhnout. ,Snape by za mnou na návštěvu nepřijel ani za milion galeonů.'

Za chvíli došli na sice malé, ale pěkné hřiště. Na zemi byl písek a přesně uprostřed byla síť. Na hřišti již stálo šest chlapců a dvě dívky.

,,No kde se zas couráte?" zeptal se jich okamžitě jeden z chlapců.

Než začali hrát, tak si zuli boty a Jenny pustila rádio. Pak již mohli Brumbál a spol sledovat hru. Bylo vidět, že hráči si to užívají.

,,Hej, no počkej!" vykřikl Harry již skoro ke konci hry.

Jenny mu totiž skočila na záda a on tím, že to nečekal, přistál na zemi. Jenny sice taky, ale ta dopadla na měkké. Harry se překulil a začal ji lechtat. Dívka po chvíli zjistila, že ho nepřepere a tak si ho začala usmiřovat polibky. Ten jí je mile rád vracel.

,,Hele vy dvě hrdličky," ozval se znovu ten chlapec co jim vytkl pozdní příchod , „zítra je u nás trh, tak přijďte. Zatím čau a za týden zkuste jednou přijít dřív, jo? "  

S tím zmizel stejně jako jeho přátele v lese. Harry se také rozloučil z ostatními, domluvil se na zítřek a za doprovodu Brumbála a ostatních se vydal k němu domů, kde, jak věděl, se dozví konečný důvod jejich návštěvy.

05.02.2013 20:18:58
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one