Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Tak to jste se spletl!

Ahojda. Tak tu máte další kapitolku k Prokletí, která je neopravená. Důvod, proč ji přidávám až teď, když už alespoň dva týdny leží v mém počítači. Těch důvodů je několik. 1.Malovali jsme, takže jsem neměla tolik času, 2. I Stesii, která mi dělá Betu je jen člověk, takže i když jsem nejdřív plánovala ji sem dát, až bude mít čas a opraví mi to, tak jsem si nakonec řekla, že vám to sem dám neopravené, snad to nebude vadit. Jinak, teď už u týhle povídky zbývá pouze Epilog, což znamená, že začnu co nevidět psát novou povídku. Komentáře potěší.

          Tartan je všechny dostal zpět na bradavické pozemky, odkud se předtím dostali na tu louku a pomalu se vydali k hradu. Na dívčině tváři hrál spokojený a šťastný úsměv a muž, který šel po jejím boku se též tvářil šťastně a zamyšleně. Poslední z trojice se též usmíval a bylo na něm vidět, že myšlenkami bloudí hodně daleko odsud. V takovéto náladě došli až do Nebelvírské věže, kde okamžitě začali balit - tenhle výlet, je u konce.

            Jenny si odněkud vytáhla velký černý kufr, otevřela skříň a začala do něj skládat velké množství oblečení a bot. Tartan přestal balit své věci do černého vaku a s pozvednutým obočím, sledoval svou manželku.

 „Děje se něco?" zeptala se, když viděla, jak ji sleduje, ale balit nepřestala.

 „No, jen se divím, kolik jsi sem táhla věcí. To si vážně měla všechno na sobě?" zeptal se udiveně, když zahlédnul jak do kufru právě položila černé plesové šaty.

 „No to ne, ale znáš to přísloví: Raději něco mít a nepotřebovat to, než to potřebovat a nemít," řekla s úsměvem a věnovala mu krátký polibek.

 „To je, Tartane, ženský myšlení. Au, proč mě biješ, vždyť je to pravda," řekla se smíchem Triven, poklepal si na čelo a vzápětí schytal od Jenny pohlavek.

            Tartan se rozešel k Jenny a chytil ji kolem pasu a zašeptal jí několik slov do ucha. Dívka se přestala skládat kousek oblečení, který měla právě v ruce a zamyšleně se usmála. Triven, který to celé sledoval, protočil oči a hodil do svého kufru další kus oblečení, s tím, že když se to tam vešlo před tím, se to tam teď musí vejít také, ať už je to oblečení složené nebo ne.

 „Trivene….." začal Tartan, ale byl okamžitě přerušen.

 „Jo já vím, Kdyby se po vás někdo ptal, tak jsem vás neviděl a nevím kde jste. Kdyby se po tobě ptal Brumbál, stavíš se za ním zítra ráno," řekl s úsměvem osloveným a pobaveně na svého nejlepšího přítele zamrkal.

            Jenny věnovala Trivenovi vděčný úsměv a okamžitě zamířila do vzdálené věže, s Tartanem v závěsu.

           

O několik minut později se před bradavické pozemky přemístil Brumbál s Fénixovým řádem a rychlím krokem se vydali do ředitelny. Všichni prahli po vysvětlení, tedy až na Remuse Lupina - vlkodlaka, který až nyní konečně pochopil. Věděl, že má Harry nebo chcete-li Tartan pravdu.

            Brumbál chodil po ředitelně a občas se zastavil, jako by nad něčím přemýšlel. Pak zakroutil hlavou a znovu se rozešel. Řád to celé trochu udiveně sledoval a čekal, co z jejich velitele vypadne. Všichni byli samozřejmě překvapeni tím, co Tartan předvedl, ale nějak moc to neřešili. Voldemort přišel o polovinu armády a to teď bylo to hlavní.

            Mohly uplynou asi tak čtyři hodiny od té doby, co se vrátili z bojiště. Polovina řádu si pospávala v křeslech, protože jim nebylo dovoleno odejít, Snape si na vyčarovaném stolku opravoval nějaké eseje, Molly Weasleyová pletla nejspíš další svetr a Moddy se podezíravě díval z okna na okolní lesy, jakoby čekal, že se z něj v další chvíli vyřítí smečka vlkodlaků a upírů, kteří se dnes stáhli a zaútočí na ně.

 „Minervo, dojdi prosím pro Harryho," prolomil ticho v místnosti konečně starý kouzelník.

            Profesorka přeměňování vzhlédla od knihy, kterou si před chvíli přivolala a přikývla. Po jejím odchodu nastalo v ředitelně opět ticho přerušované tichým klením členů, kteří byli právě probouzeni. Jaké tedy pro všechny bylo překvapení, když se Minerva McGonagalová po půl hodině vrátila s tím, že ve věži našla pouze Trivena, který jí řekl, že Tartan někam zmizel s Jenny hned jak se vrátili, ale že si s Brumbálem určitě promluví ráno, než odejdou.

 „Odejdou? Jak odejdou?" ptal se zmateně Sirius Black, který byl již zcela vzhůru.

 „Nejspíš se vrátí na ten ostrov, Blacku. Mluvím o tom už asi dva týdny," pronesl zcela ledovým tónem Snape a začal skládat své věci.

            Bývalý azkabanský trestanec se na něj chvíli zamyšleně díval a pak přikývl. Mohl to tušit, ale stejně ho to bolelo. Harry byl jeho kmotřenec a syn zároveň. Doufal, že s ním zítra bude moct mluvit o samotě, alespoň chvíli. Starý vlkodlak, jakoby tušil, co se poslednímu z pobertů honí hlavou, mu lehce stisknul rameno a usmál se.

 „Dobrá, v tom případě teď můžete jít. Sejdeme se zítra v půl osmé na štábu," pronesl Brumbál a do jeho hlasu se vkradla unavenost.

 „A co studenti, Brumbále?" zeptal se Snape, který měl první hodinu s šesťáky z Havraspáru a Mrzimoru.

            Ředitel Bradavic se na chvíli zamyslel a pak pokýval hlavou a nahlas řekl : „Pokud vím, tak první hodinu má Sibyla a Hagrid volno. Prohodíte si s nimi pak jednu hodinu."

 

            Tartan se slastně protáhnul na lůžkovině z kožešin a pohlédl na spící dívku vedle sebe. Vypadala jak anděl. Usmál se a pohlédl z okna na les, za nímž se temná obloha začala pomalu zbarvovat do růžové. Nový a zároveň poslední den tady začal. Tartanův úsměv se znovu objevil na jeho tváři. Sklonil se k spící dívce a začal její odhalené hrdlo pokrývat polibky. Jenny ve spánku zasténala a přitulila se k němu blíž. Tartan jí jemně kousnul do ušního lalůčku a díval se jak Jenny nevrle otvírá oči.

 „Dobré ráno," pozdravil ji s úsměvem Tartan a sklonil se pro další polibek, tentokrát na rty.

 „Dobré," zamumlala a přitáhla si víc k tělu přikrývku, která zakrývala jejich nahotu.

 „Ty dnes nebudeš vstávat?" zeptal se trochu pobaveně Tartan a sledoval jak dívka zamračeně kroutí hlavou.

 „Aha, a já si myslel, jak se netěšíš domů. Nu, když je tomu tak, tak si klidně ještě můžu zdřímnout," řekl, lehl si a zavřel oči.

            V další chvíli cítil, jak s ním jeho milovaná třese.

 „No tak, Tartane, nedělej, že spíš. Musíme ještě dobalit věci a ty chceš mluvit s Brumbálem - no spíš on s tebou - a se svým kmotrem. No tak, Tartane, nezdržuj," říkala mu nyní zcela probuzená Jenny a oblékala se do černých mini kraťásků a fialového trička na ramínka, do kterých se převlékla včera, jakmile se vrátili.

            Tartan otevřel oči a pohlédl na ni a dělal, že přemýšlí. Jenny, která se sháněla po černém šátku do vlasů, se zastavila a prohlédla si jeho spokojený obličej. Rozešla se k němu s tím, že z něj stáhne deku, aby ho donutila vstát, ale on si ji stáhnul na klín a do ucha jí zašeptal několik slov, po kterých se usmála a uvolněně zůstala v jeho objetí několik dalších minut.

 

 „Dobré ráno," pozdravil celý řád usmívající se Tartan a posadil se na jednu za tří volných židlí.

            Triven se Jenny se posadili do těch dvou zbylých a vypadali opravdu spokojeně. Brumbál si prohlížel  Tartana, z kterého vyzařoval klid, štěstí a láska.

 „Můžeš mi to nějak vysvětlit, chlapče?" zeptal se po chvíli ticha Brumbál a upřel na mladíka, kterého považoval za zkázu Voldemorta, pohled.

 „Co chcete vysvětlit?" zeptal se Tartan klidně a upřel na čaroděje v čele stolu trochu naivní pohled, jakoby nevěděl o čem je řeč.

 „Tvé včerejší chování," řekl už trochu netrpělivě Brumbál a spojil konečky prstů.

 „Nevím, co na něm chcete vysvětlovat. Svůj slib jsem splnil a asi tak za hodinu se vracím domů," řekl Tartan a stále se usmíval.

 „Harry, chlapče drahá, asi došlo k omylu. Víš, je skvělé, že Voldemort přišel o spojence, jako jsou vlkodlaci a upíři, ale stále je tu sám Voldemort a jeho stoupenci," řekl s laskavým úsměvem Brumbál.

 „Ale to už není můj problém," řekl Tartan a napodobil Brumbálův tón hlasu.

 „Jak není tvůj problém? Voldemort, Harry, ti zabil rodiče a spoustu dalších lidí. Voldemort, pustoší kouzelnický svět. Věštba tě určuje k tomu, abys ho zabil," vysvětloval Brumbál Tartanovi takovým tónem, jakým se malým dětem vysvětluje, proč nesmějí strkat prsty do zásuvek.

 „Tak a dost Brumbále. Voldemort zabil rodiče Harry Potterovi, klukovi, který kouzelnický svět považoval za úžasný a byl by ho bránil do posledního dechu. Ale já jsem Tartan. A toho, jste vyhnali z kouzelnického světa. A že pustoší kouzelnický svět? Je to jen vaše vina, že si nedokážete své spory vyřešit jinak. Já už nejsem kouzelník, a mým jediným domovem je ostrov.  To co jsem říkal včera tam na louce je do posledního písmenka pravda a pokud jste si myslel, že ohrozím svou rodinu a své přátele, jen proto abych vás OPĚT vytáhnul z maléru, do kterého jste se dostali sami, tak to jste se spletl. Udělal jsem co bylo v mých silách, Brumbále. O ostatní se musíte postarat sami, když jste si to i sami zavinili," řekl už bez úsměvu a přesto sledovým klidem.

 „Ale Harry, jak to můžeš říct. Nikdo nemohl tušit, co se z Ty-víš-koho stane," řekla laskavě paní Weasleyová.

            Tartan  na ni chvíli šokovaně zíral, pak přejel pohledem ostatní a rozesmál se. V té chvíli si všichni mysleli, že se zbláznil.

 „Takže on vám nic neřekl?" zeptal se a znovu se rozesmál a pak dodal : „Myslím, že by jste si měl udělit čisto před svým prahem. Siriusi, můžeme si promluvit někde o samotě?"

            Oslovený přikývl a zavedl Tartana do knihovny, kterou pak zabezpečil kouzly.

 „Co potřebuješ?" zeptal se, presto že tušil.

 „Jdu se rozloučit, Siriusi," řekl a usmál se na svého kmotra.

 „Takže už se neuvidíme?" ptal se se smutkem v očích starý poberta.

 „Nevím, Siriusi. Byl jsi pro mě dřív otcem, starším bratrem, ale teď… Mám tě stále hodně rád, ale abych pravdu řekl, nejsem tím, kým jsem býval. Harry Potter tenkrát zemřel tam na pozemcích, ale část jeho duše vstoupila do mě. Přijal jsem jeho vzpomínky a pocity, ale zůstal jsem Tartanem, napůl upírem napůl vlkodlakem, který našel domov na ostrově, kterého se netýkají žádné války. Ať už bude svět pod nadvládou Voldemorta nebo bude vše při starém, tam se nic nezmění," řekl Tartan potichu a lítostivě se na svého kmotra usmál.

            Siriusovi se v očích leskly slzy. Nyní si teprve uvědomil, že to co Harry říká je pravda. Kdysi by Harry položil život za boj proti Voldemortovi, ale nyní nemůže, nechce. Byla to smutná pravda. Možná, že kdyby se ho tenkrát zastal a hledal jiné řešení, mohlo vše dopadnou jinak, ale je pozdě naříkat.

 „Dávej na sebe pozor, Siriusi. Mám tě rád," řekl Tartan zamyšlenému Siriusovi a opustil knihovnu.

 „Můžeme?" zeptal se hned jak vstoupil Jenny a Trivena.

            Oba okamžitě přikývli, vzali všechny své věci a postavili se vedle Tartana. Ten několikrát složitě mávnul hůlkou a před nimi se objevil světle modrý portál. První šel Triven a po něm hned Jenny. Tartan se naposledy rozhlédl po všech přítomných a zašeptal : „Sbohem." A vstoupil do portálu, který se za ním zavřel.         

05.02.2013 20:29:51
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one