Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Rozhovor
 
Tak a je tu další kapitolka. Původně mely být dvě, ale jsem teď v takové euforii, že mám pocit, že by nedopadla podle mých představ. Proč?? Protože jsem se dostala na Gympl XD. Proto se možná stane, že se místo těch., co mám v rubrice Připravuji, objeví kapitolka k Tajemství, protože tu už mam napsanou na papíře, chybí ji jen přepsat, tak když by vám to nevadilo... Jinak kapitolku si užijte, moc jich už nebude. Snad se bude líbit.

Jenny si spokojeně hověla na Tartanově nahé hrudi a sledovala jeho spící tvář. Stále nemohla uvěřit tomu, že už je jenom její. Žádná Weasleyová jí ho už nemůže vzít. Podívala se na svůj prsteníček a prstem přejela po zdobení prstenu a na tváři se jí samovolně objevil úsměv. Pohled jí zalétl na hodiny a v tu chvíli ji něco napadlo. Byla neděle a většina studentů se dostavovala k snídani na osmou. Tam té malé zrzce ukáže, čí Tartan je.

 „Tartane," řekla a pohladila ho po tváři.

            Oslovený nespokojeně zamlaskal a přitáhnul si ji blíž k sobě. Jenny se zasmála a znovu se ho pokusila probudit.

 „Tartane, vstávej. Jinak půjdu sama," pohrozila mu a začala se pomalu zvedat.

            Tartan rozespale zamžoural na hodiny a zaúpěl. Bylo brzy, hodně brzy a on by dokázal vymyslet stovku jiných věcí, co by s Jenny mohli dělat, ale znal ji moc dobře na to, aby věděl, že když si něco usmyslí, tak s ní nepohne ani pár volů. Nespokojeně se vyhrabal z kožešin a oblékl se do kalhot a košile, které měl na sobě včera, stejně tak jako Jenny do šatů. Pak se oba vydali na kolej, kde si dopřáli sprchu a oblékli se do normálního oblečení.

 Tedy Tartan se oblékl normálně - černé kalhoty a světle modrá košile. Jenny se po chvíli rozmýšlení sáhla po mini šatech ušité z modrého hedvábí, které dostala od Tartana těsně před odchodem z ostrova. K bokům, kde se převazovaly o něco světlejší stužkou, byly upnuté. Od boků pokračovaly jemně nařaseny jako sukně zdobené bílou krajkou a kusy modré stuhy. Vlasy si nijak moc neupravovala, pouze je zpevnila čelenkou s modrými kamínky, aby jí nepadaly do očí. Chvíli se prohlížela v zrcadle a přemýšlela o tom, že se nalíčí.

 „Jsi nádherná," řekl Tartan, který vyšel z koupelny a obdivně si ji prohlížel.

            Jenny se pousmála a po děkovném políbení ho začala táhnout do Velké síně.

 

***

 

            Ginny ten den uvažovala podobně. Včera Harryho celý den neviděla a kolem osmé zmizela i ta Jenny. Přes den se potulovala Prasinkami, když za výlohou jednoho obchodu uviděla zelenočerné šaty. Po chvíli váhání si je zkusila. Jako zrzce jí zelená barva slušela a šaty končily asi deset centimetrů nad koleny. Pro Ginny to byl hodně odvážný kousek, protože nebyla zvyklá, něco takového nosit, ale uvědomila si, že Jenny takové modely nosí normálně.

            Před snídaní si spletla vlasy do dvou copů a prohlédla se v šatech. Byla si jistá, že Harry neodolá.

 

***

 

            Velká síň již byl plná. Ginny seděla vedle svého bratra a naproti ní byla dvě volná místa, která se měla za okamžik zaplnit. Triven přišel před chvíli a zvědavě se po ní podíval. Co si pamatoval, tak od té porady dala Tartanovi docela pokoj. V té chvíli vešli do síně i ti dva a všechen ruch ustal. Všechny oči se upřely na smějící se dvojici. Nikdo se nesnažil skrýt obdivné i závistivé pohledy. Ginny si prohlédla svou sokyni a ušklíbla se.

            Jakmile byl Harry asi deset kroků od ní, zvedla se a vydala se mu naproti. Svůdně se usmívala a nedávala předem najevo, co má v úmyslu. Zastavila se před Harrym, pohlédla mu do očí a políbila ho. I těch pár lidí, kteří se bavili, najednou zmlklo a sledovalo reakci Jenny. Ta na sobě nedala nic znát, a když viděla, jak ji od sebe Tartan odstrkuje, odkašlala si.

 „Děje se něco?" zeptala se nevině Ginny a vítězně se usmála.

 „No, nevím jestli si o tom už někdy slyšela, ale je značně neslušné, lézt po manželovi jiné ženy, která je přítomná. Navíc, když o to ten muž nestojí," odpověděla jí přeochotně Jenny.

 „Jak to myslíš manželovi?" ptala se Ginny.

 „Tak, jak to říká. Včera jsme se vzali," odpověděl místo Jenny Tartan  a propletl jejich ruce.

            Ginny se zahleděla na Jennyinu pravou ruku, kterou mimoděk zvedla a s nenávistným pohledem opustila Velkou síň.

 „Tak to by jsme měli," zamumlala si Jenny pro sebe a odtáhla Tartana ke stolu, odkud je celou dobu pobaveně sledoval Triven.

 

***

 

            Pozdě odpoledne ležel Tartan u jezera a Jenny si hověla v jeho objetí. Oba v těchto chvílích vzpomínali na Derelict. Když tu najednou se před Tartanem objevil Brumbálův fénix a do klína mu hodil stočený kus pergamenu, na kterém stálo:

 

Harry, dostav se prosím co nejdřív do ředitelny. Budeme potřebovat tvou pomoc.

 

            Tartan se zamračil, ale nakonec kývnul na Jenny a vydali se pro Trivena, aby o deset minut později všichni tři klepali na dveře ředitelny.

 

***

 

 „Severusi, řekni jim co jsi právě řekl mně," promluvil ztěžka Brumbál, když se z ředitelny dostavili na ústředí plné lidí z řádu.

 „Temný pán hodlá dnes po západu slunce zaútočit na jednu kouzelnickou vesnici. To, proč  hodlá zaútočit až po západu slunce má jediný důvod. Hodlá s sebou vzít stálé vlkodlaky a upíry. Proto se Brumbál rozhodl, že by bylo dobré, kdyby jste se zúčastnil porady, Pottere," dovyprávěl Snape a upřel na zachránce kouzelnického světa své černé oči.

 „Slunce má zapadnout za dvě hodiny. Kde je ta vesnice?" zeptal se po chvíli přemýšlení mladík.

            Snape mu popsal místo a Tartan přikývl, aby dal najevo svou účast. Brumbál se spokojeně usmíval a Jenny přes tvář proběhl šťastný výraz. Pokud dneska všechno dobře dopadne, vrátí se co nevidět domů.

 

***

 

            Fénixův řád stál na kopci kousek od vesnice, na kterou měl Voldemort spadeno, když se z lesa začali vynořovat vlkodlaci, upíři, několik smrtijedů a sám Lord Voldemort. Brumbál už chtěl zklamaně zavrtět hlavou a vydat rozkaz k útoku, když se kousek před nimi začal formovat portál, ze kterého vystoupil Tartan, Jenny i Triven. Tartan na sobě měl černou košili se zlatým lemováním, černé kalhoty a plášť se znakem rodu a nějakou výzbroj. Jenny na sobě měla černé šaty se stříbrnými ramínky končící kousek nad koleny, přepásané zlatým páskem, na nohou vysoké černé šněrovací boty, vlasy měla v lokýnkách upravené do jakéhosi drdolu a přichycené malou zlatou korunkou. (viz Galerie). Triven byl oblečen do obyčejné bílé košile, černých kalhot a celkově se tak tvářil, že se tu ocitl náhodou a neskonale se nudí.

            Remus zalapal po dechu. Na tu představu, že Harry je nejspíš potomek bájného Derelicta, ale teď se tu objevil v plné své kráse a se svou královnou po boku. Jakmile na to pomyslel, došlo mu, že Harry už opravdu není tím klukem, co se potají krade po chodbách hradu.

 

***

 

            Tartan chvíli váhal, ale nakonec podal Jenny krabici.

 „Co je to?" zeptala se zvědavě a nechápavě na něj hleděla.

 „Šaty, které by jsi měla nosit, když dojde k bojům. Všichni vědí, co měla Samara ve znaku. Zlatou růži," pokrčil rameny a zahleděl se z okna.

            Jenny se na chvíli zamyslela, ale pak otevřela krabici a v údivu otevřela oči.

 „Tartane, to…" snažila se něco říct, ale byla přerušena,

 „Ne, Jenn. Jsi jediná žena, kterou miluji. Moje manželka a královna, když to tak řeknu. Všechno co mám, patří tobě. A navíc pochybuji, že bych něco takového nosil, hm?"

 

***

 

 „Tome," pozdravil Tartan svého někdejšího soka. 

 „Harry Potter, nepletu-li se?" odvětil stejně a zároveň se ujišťoval.

 „Ano i ne. Harry Potterem jsem býval. Teď mám nový život i nové jméno, i když pochybuji o tom, že už jsi ho někdy slyšel. Moje nové jméno je Tartan," uvedl vše na pravou míru Tartan a usmál se na Jenny.

            Obávaný lord Voldemort se zatvářil nechápavě a pořádně si chlapce, vlastně již muže, před sebou prohlédl.

 „Žiji teď na Derelictu," dodal, když věděl, jak černokněžník usilovně přemýšlí.

 „Vážně? V tom případě mě ale zajímá, jestli víš, co se stane, jestli budeš proti mně bojovat," zeptal se pobaveně.

 „Ano, a věř mi, že nehodlám bojovat proti tobě. Jen bych si rád promluvil s lidmi mého druhu. Nehodlá bojovat proti tobě, ani proti Brumbálovi, či ministerstvu. Derelict je můj domov a nikoho bych tam neohrozil. Ale musím tu splatit jeden dluh. Jeden rozhovor. Nic víc, nic míň. A pak se budeme moct vrátit domů," ujistil ho Tartan a v očekávání na něj pohlédl.

 „V tom ti nemohu bránit," řekl Voldemort a máchl rukou na znamení, že může začít.

            Tartan políbil Jenny na hřbet ruky, popošel dva kroky vpřed a zhluboka se nadechl.

 „Jsem potomkem a zároveň dědicem urozeného Derelicta a půvabné Samary. Všichni z vás, co jsou podle kouzelníků prokleti, vědí o kom mluvím. Všichni z vás vědí, co se jim stalo. Kouzelníci je chtěli potrestat, tak je navěky prokleli a vyhnali. Uteklo od té doby spoustu let, ale i přesto se na nás stále dívá kouzelnický svět mezi prsty. A ptám se vás, mí druhové, proč bojujete v této směšné válce o moc a vládou nad kouzelnickým světem, když vás nemůže žádné kouzlo zkrotit. Ano, kouzelník vás může zabít, ale jen tehdy, pokud zná dost kouzel a je velmi mocný, ale jinak jsme ta nejsilnější stvoření. Vlkodlaci vždy chránili své rodiny hluboko v lesích a upíři vedli války o území, kde mohou lovit, ale nikdy se nepletli do válek kouzelníků, neboť výsledek byl pokaždé stejný. Obě strany vám naslibují svobodu, území, moc a vaše smečky se rozdělí. Bojujete proti bratrům a přátelům a na konci? Jste opět vyhnáni do lesů a pustin, kde nikomu z nich nemůžete ublížit. Opět jste tou chátrou, za kterou vás považovali předtím a kde jsou jejich sliby. A co ti, kteří se postavili na druhou stranu? Nikdy se již nestanou plnoprávnými členy smečky, a to jen kvůli touze po tom žít svobodně a normálně. A tak se vás ptám, máte tohle zapotřebí? Míchat se do válek, do kterých vám nic není? A to jen protože si myslíte, že nemáte na vybranou, ale pravda je opačná. Náš národ je o mnoho silnější a početnější, než kouzelnický. Nechte tuhle válku, kterou započali kouzelníci kouzelníkům. Vy dokážete žít kdekoliv a přežít, ale kouzelníci? Vymysleli lektvar na zmírnění proměny ve vlkodlaka, ale ve starých záznamech je zapsáno, že vlkodlaci se dokázali ovládat sami od sebe, ale nebylo jim dovoleno to učit další. Zamyslete se nad mými slovy a tím, co vám radí svědomí, rozum a srdce. Nechci vás do ničeho nutit a zároveň chci zabránit zbytečnému prolévání bratrské krve. Poslední rozhodnutí je na vás."

            Jeho zvučný hlas ze kterého vyzařovala autorita se nesl údolím a na spoustě těch, ke kterým Tartan mluvil bylo vidět, jak usilovně přemýšlí o jeho slovech. Tartan se rozhlédl kolem sebe a došel zpět k Jenny. Triven mu uznale pokýval hlavou a usmál se. Jenny mu stiskla ruku a věnovala vše říkající úsměv.

 „A teď, když mě omluvíš, Tome, bych se rád sbalil, rozloučil se s pár lidmi a vrátil se na Delerict," promluvil k zamyšlenému Voldemortovi.

 „Samozřejmě. Takže tohle je všechno?" zeptal se po chvíli.

 „Ano. Můj dluh je splacen. Slíbil jsem pomoc, ale pouze takovou, abych neohrozil nikoho z Derelictu. A Šedohřbete? Na Derelictu je jistá osoba, která by tě chtěla vidět," řekl s nepatrným úsměvem a s posledním kývnutím na rozloučenou se spolu s Jenny a Trivenem přenesl zpět do Bradavic.

 

***

 

            Členové řádu se zatajeným dechem poslouchali proslov Chlapce, který přežil. Všichni čekali, že s nimi bude bojovat proti Voldemortovi a on s ním zatím vede vcelku přátelský rozhovor.  A co bylo nejhorší, bylo to, že bylo vidět na Lupinovi a ostatních vlkodlacích, co byli na jejich straně, že o jeho slovech vážně přemýšlí. Brumbál se zamračil, když se většina vlkodlaků a upírů stáhla zpět do lesa a Voldemort se přemístil pryč. O tomhle si s Harrym bude muset promluvit.

05.02.2013 20:29:08
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one