Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Slib

A druhá, nezapomeňte se juknout na obrázky v galerii
  Na ústředí zůstali až do neděle, odkud se po obědě dostali pomocí letaxu do Bradavic. Ginny se už nepokoušela s Tartanem navázat sebemenší kontakt a na všechny tři ( Tartana, Jenny a Trivena) se dívala jak na vetřelce a vrahy. Hermiona se s nimi přestala bavit po té, co jí Tartan vrátil přívěšek, který od ní dostal (Tak jo, nepamatuji si, že bych s tím přívěškem něco dělala. Pokud jo, tak snad neva, ale ono se mi to sem docela hodí). Prý, že když už nestojí o jejich přátelství, tak se nebudou vnucovat.

            Týden plynul - tak jak má ve zvyku - ze začátku pomalu, ale pak se člověk nestačil divit, jak to rychle utíká. Jenny stále přemýšlela o tom, jak to Tartan myslel s tím, že ji přesvědčí o tom, že je jediná, kterou miluje. Často se to z něj snažila dostat. Použila snad všechno - prosby, nadávky, vydírání, slzy, lichocení - ale pokaždé jen s úsměvem zakroutil hlavou. Měla toho dost. Ale v sobotu se v jeho uvažování, myšlenkách či úmyslech asi něco změnilo, protože uprostřed oběda, na který jen tak mimochodem Tartan ani Triven nedorazil, se před ní z ničeho nic objevila rudá růže a krátký vzkaz : Čekej dnes v osm tam, kde se had se lvem rozděluje. T.

            Had se lvem rozděluje. Jenny přemýšlela co to může znamenat. A pak, při odchodu na kolej ji to trklo. Had - zmijozel - chodí do sklepení. Lev - nebelvír - do věže. Takže má čekat tady dole u schodiště? Zakroutila hlavou. Takových hádanek měla po krk. On jí to prostě nemůže říct rovnou. On si bude hrát na tajnůstkáře. Ale ona mu to večer pěkně spočítá. S takovými myšlenkami řekla Buclaté dámě heslo.

            V pokoji na ni však čekalo další překvapení. Na posteli leželi šaty. Byli ze světle béžového hedvábí s červeným opaskem (viz. Galerie).  Na nich opět ležel lísteček se vzkazem : Až po dvacáté odbije celá, obleč si šaty stvořené pro anděla.

            Šaty byli vážně krásné. Zakroutila jen hlavou a šaty uložila do skříně. Už se rozhodla. Až ho najde, uškrtí ho.

 

***

            Tartan po snídani odchytil Trivena a začal spolu s ním připravovat jednu místnost v jedné z věží, která se nepoužívala. Byla tam spousta harampádí a tak měli co dělat. Nejprve všechny ty věci prohlédli a polovinu z nich odnosili do jednoho kumbálu, co byl nedaleko. Pak kouzlem zbavili celou místnost prachu. To jim zabralo čas až do oběda. V té době poslal Jenny růži a první vzkaz a zároveň i šaty s druhým vzkazem do pokoje. Pak zašli do kuchyně a vzali si tam něco k jídlu.

 „Je ti jasný, že bude moc moc naštvaná?" zeptal se Triven, když se vraceli do té místnosti.

            Tartan se smíchem přikývl.

            Na zem vyčarovali červený měkký koberec. Zjistili, jestli krb, který se tam nacházel, je v pořádku a pak k němu nanosili dříví. Na zdi též použili kouzlo, takže ještě před chvíli šedé stěny, měly nyní nádech žluté. Doprostřed vyčarovali nízký stůl, na který později přijde jídlo a pití. Na zem ke krbu položili několik polštářů a kožešinovou přikrývku. 

            Bylo šest a oba byli docela dost zaprášení a ještě se tu muselo něco dodělat. Triven běžel do kuchyně pro jídlo a pití, zatímco Tartan se vydal do Prasinek. Lidé, které potkával, na něj vrhali divné pohledy, ale jemu to nevadilo. Musel tu něco zařídit a bude zase moc jít.

            Přesně v půl osmé bylo všechno připravené. Tartan se došel umýt do prefektských umýváren, oblékl se do černých kalhot a bílé košile a na to si oblékl krátký černý kabát s vysokým límcem. Kabát na sobě měl několik zlatých vyšívek, které se na světle třpytily. Naposledy se podíval do zrcadla a pak se vydal na místo, kde na něj měla Jenny čekat.

 

***

 

            Bylo sedm a Jenny se rozmýšlela, jestli se má obléct do těch šatů od Tartana nebo ne a jestli má vůbec jít k těm schodům. Po čtvrt hodině přišel Triven. Když ji uviděl, nadzvedl jedno obočí. Povzdechla si a protočila oči. Tak fajn, půjde tam, ale ať si Tartan nemyslí, že mu tohle tajnůstkářství jen tak projde.

            Dala si rychlou sprchu a oblékla se do těch šatů. Když vešla zpět do ložnice, Triven ji přejel pohledem a pískl.

 „Teda, Jenn, kdybys nechodila s Tartanem, taky bych se asi neovládl," řekl a zahleděl se na ni.

 „Nech si zajít chuť,"odpověděla podrážděně.

            Otevřela skříň s úmyslem najít nějaké boty, které se alespoň trochu hodí k těmhle šatům, ale když otevřela dveře, zalapal po dechu. Na dně šatníku ležely boty z béžové kůže s kamínky. Podívala se na Trivena, ale ten měl nos zabořený v knize a pokud věděla, tak si s sebou nic nepřinesl. Obula si je a zamířila k zrcadlu. Chvíli přemýšlela o tom, jestli by si na hlavě neměla vytvořit nějaký účes, ale nakonec si nechala vlasy rozpuštěné. Podívala se na hodiny a vydala se ke schodišti.

            Stála tam už nějakou dubu, když tu najednou ji černá látka překryla oči.

 „Vypadáš kouzelně," pronesl jí tak dobře známý hlas.

 „Co to děláš, Tartane?" optala se a snažila si látku z očí sundat.

 „Ne, Jenny. Když jsem přeskočil jednu část toho všeho, tak chci, aby alespoň ta druhá, byla překvapení," pronesl tajemně.

            Jenny najednou ucítila jednu jeho ruku u kolen a druhou v pase. Věděla, co chce udělat, ale dřív než stačila protestovat, jí zmizela pevná půda pod nohama. Natáhla ruce a poslepu našla jeho krk, kolem kterého je následně omotala.

            Poznala, kdy vyšli ven i kdy vešli do lesa, ale stále nechápala, kam jdou. Dokonce se ho během cesty několikrát zeptala, ale odpovědí jí pokaždé bylo ticho. Konečně zastavil a položil ji na zem. Pak ji opatrně sundal šátek a nechal ji, aby se rozkoukala.

            Stáli na malé měsícem osvícené mýtince. Kousek od nich stál starý elf a Jenny si matně vzpomínala, že ho viděla na ostrově. A pak se její pohled zastavil na Tartanovi. Měl na sobě typický svatební oděv, který se používal na ostrově. To, ale znamenalo…

 „Pane bože…" zašeptala potichu a podívala se na něj.

 „Nehodláš mi utéct, že ne?" zeptal se a smutně se na ni podíval.

 „Přiznávám, že je ode mě nefér, prostě tě takhle unést  ani tě nepožádat o ruku, ale řekněme, že jsem už nechtěl čekat a tak se tě ptám teď. Vezmeš si mě?" otázal se jí a přišel k ní.

 „Ach, Tartane…"

 „Jenn, miluješ mě?"

 „To víš, že ano, jen-jen jsem hrozně překvapená. Moc ráda si tě vezmu," řekla mu a po tváři jí stekla jedna slza radosti.

            Tartan se usmál a dovedl jí až před elfa. Ten se na ně oba příjemně pousmál a kývnul na Tartana.

 „Já, Tartan, slibuji tobě Jenny, že tě po zbytek věčnosti budu milovat, ctít a chránit. Vše co je mé, ať je nyní i tvé a vždy při tobě budu stát," pronesl slib a navlékl jí na prst prsten z bílého zlata. (viz. Galerie)

 „Já, Jenny, slibuji tobě Tartane, že tě po zbytek věčnosti budu milovat, ctít a chránit. Vše co je mé, ať je nyní i tvé a vždy při tobě budu stát," zopakovala a navlékla Tartanovi druhý prsten.

            Elf se pousmál a rukou učinil jednoduché gesto. V té chvíli se prsteny rozzářili a když záře zmizela, vyzval je, aby se políbili. Tak a bylo to. Byli z nich manželé. Po té, co se s elfem rozloučili a on portálem odešel, podívala se Jenny na Tartana.

 „A co teď?" zeptala se zvědavě.

 „Teď ti ukážu důvod, proč jsem byl dneska celý den pryč," řekl Tartan a kousek od nich se vytvořil portál.

            Když Jenny uviděla místnost, zalapala po dechu a zeptala se : „Kde to jsme?"

 „V Bradavicích," odpověděl se smíchem Tartan a objal ji zezadu kolem pasu.

 „Zatopím v krbu a pak se najíme, hm?" zamumlal jí do ucha a vydal se ke krbu.

            Původně ji chtěl o ruku požádat hned jak se vrátil, ale takhle to bylo lepší. Snad.           

05.02.2013 20:28:27
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one