Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Kousnutí

Harry Potter chodil do pátého ročníku školy čar a kouzel v Bradavicích. On a jeho dva přátelé, Ron Weasley a Hermiona Granerová, šli právě na večeři, když se před hradem ozvala hrozná rána. Všichni tři vyběhli před hrad a uviděli armádu vlkodlaků, upírů a smrtijedů. Okamžitě se vrhli do boje. Kletba střídala kletbu, štít střídal štít. Harry měl o boji přehled a paprskům, které nedokázal odstranit nebo odrazit, tak těm se ladně vyhýbal. Najednou ho někdo popadl zezadu za vlasy a hlavu mu zaklonil dozadu, následně pocítil bolest, jak se mu někdo zakousl do krku a začal hladově sát. Harry se už loučil se životem, ale najednou ho upír pustil a utekl pryč. Myslel si že je po všem, ale jakmile se otočil, zjistil, jak pekelně se mýlil.

Přímo na něj padal vlkodlak. Ten ho povalil a při pádu Harry nahnul hlavu. Všechno se událo ve vteřině. Vlkodlakova hlava dopadla na Harryho krk a jedním zubem spojila dva vpichy po upířím kousnutí. Harry zasténal a zůstal ležet. Na krku mu z pomyslného háčka vytékala krev. Někdo by řekl, že když už jednu jizvu chlapec má, další mu vadit nebude, ale právě tahle jizva stačila na to, aby byl na věky poznamenán prokletím. Stal se z něj vlkodlak i upír.

Upírem měl být stále. Přes den i noc. Byl imunní vůči slunci - díky své vlkodlačí polovičce. Ve vlkodlaka se měl měnit pouze druhý úplňkový den, ale nemohl se spolehnout na pomoc vlkodlačího lektvaru.

Po kousnutí se změnil. Hodně. Černé vlasy mu o něco povyrostly, prodloužili se mu špičáky a on sám povyrostl alespoň o dvacet čísel. Stále měl zelené oči, ale lidské zorničky se mu změnily na kočičí.

Nyní seděl v jedné z bradavických věží. Byl zde už celý měsíc a pomalu, ale jistě, umíral. Vlkodlatství mu nedělalo takové potíže jako upírství. Jako upír potřeboval alespoň trochu lidské krve, avšak ta nebyla k dostání. Jediný, kdo za ním chodil, byla Hermiona. Utěšovala ho a pomáhala mu. Sirius si o něj dělal starosti, ale nikdy za ním nebyl. Avšak byl na hradě - to Harry věděl. Ron ho po tom, co se zjistilo, že se mění i ve vlkodlaka, nazval krvelačnou bestií a zrůdou, protože Levanduli, jeho dívku, rozsápal vlkodlak. Z přemýšlení ho vytrhly až otevírající se dveře a v nich stála Hermiona. V ruce držela sklenku s červenou průsvitnou kapalinou.

,,Na,vypij to!"

,,Co je to?" zeptal se, ale vzal si od Hermiony sklenku.

,,Voda s mojí krví," špitla.

Harry se na ni podíval řekl: ,,Děkuji." A celou sklenici na ex vypil. Okamžitě pocítil příval energie.

,,Ještě, já chtěla, jen abys nezapomněl," řekla podala mu malý balíček a odešla.

Harry ho otevřel. Uvnitř byl z bílého zlata řetízek s přívěškem. Přívěšek byl trojlístek a na každém lístku bylo jedno písmenko. - H, R, H. Harry, Ron, Hermiona. Harry si ho připnul na krk a v měsíčním svitu si ho prohlížel .Netušil, že je to na dlouhou dobu naposledy co svou kamarádku viděl.

Po chvíli co Hermiona odešla se otevřeli dveře a dovnitř vešel Brumbál, Sirius, Remus, McGonagalová, Snape, Weasleyovi a ještě několik členů řádu. Brumbál začal mluvit.

,,Harry, před chvíli proběhla porada ohledně tvé nemoci."

Harry ho však přerušil.

,,To není nemoc Brumbále. Nemoc vyléčíte. Prokletí ne."

,,Dobrá tedy. Před chvíli proběhla porada ohledně tvého prokletí a celý řád se shodl na tom, že pro bezpečí tvé i bezpečí ostatních bude lepší, když tě umístíme na jeden ostrov. Žijí tam upíři, vlkodlaci, elfové a mudlové. Všichni tam žijí věčně. Proč,to nikdo neví, ale je to pro tvé dobro. Věř mi. Remusi,prosím."

Oslovený vystoupil z řady, došel k Harrymu a spolu s ním se přemístil. V místnosti byla kvůli němu na několik hodin zrušená protipřemisťovací bariéra. Harry pocítil známe škubnutí a za okamžik se ocitl na nějaké mýtině. Než stačil něco říct, přemístil se Remus pryč. Harry se rozhlédl kolem, sedl si na pařez a do toho ticha se zeptal: ,,No super, a co tu mam jako dělat?!"

05.02.2013 20:16:55
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one