Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

Čas, který zbýval do konce školního roku utekl jako nic. Stejně tak i první měsíc prázdnin. Harryho rodiče zatím přišli na to, že jeho něčemu naučit, je dosti tvrdý oříšek. Měl neustálé dotazy, k čemu mu bude tohle a tamto. Naštěstí, když jste mu vše zodpověděli, tak jste zjistili, že je velmi učenlivý, takže za celý měsíc uměl veškerou látku, ze tří ročníků, ale museli jste ho při kouzlení hlídat, aby nepodváděl, díky své moci.

Poslední dva týdny zbývali do té doby, než začne škola. Dnes měli přijet  Weasleyovi. Jeho bratr se s některými přátelil a jeho rodiče se znali s jeho rodiči a tak je pozvali na dvoutýdenní návštěvu. Harrymu to nevadilo do doby, kdy mu jeho bratr nadšeně sdělil, že všichni jsou nadšenými hráči fanfrpálu. Sice mu jeho kmotr koupil koště, ale pokud nemusel, tak na něm nelítal. Pokud si chtěl zalétat, tak tu měl Shadowa, šerého mu rodiče přivezli hned po tom, co skončila škola.

Právě seděl na jedné z větví jabloně a pod ním se pásl Shadow. Harry mu nenápadně házel ze stromu jablka. Někdo zazvonil.  Nakrčil se, takže viděl, kdo stojí přede dveřmi. Zrzavá baculatá žene se právě objímala s jeho matkou a jeho otec si podával ruku s mužem stejné barvy vlasů jako měla jeho žena a zbytek jeho rodiny. Za nimi stáli jejich čtyři děti. Slyšel, že jich mají celkem sedm, ale jenom tihle čtyři a jejich starší bratr , který se však rozhodl zůstat doma, mají prázdniny. Dva ze tří chlapců byli na chlup stejní, další pak převyšoval svou matku, ale více se podobal otci a poslední  dívka, která se kolem sebe rozhlížela, jakoby někoho čekala.

„ Pojďte dál. Alexi, kde máš bratra?“ Zeptala se Lily.

„ Naposledy, když jsem ho viděl, tak seděl na té jabloni, na kterou si mu zakázala lézt.“ Odpověděl Harryho bratr a přitom se podíval jeho směrem a usmíval se. Jejich matka se podívala na svého staršího syna a pak na jabloň, kde byl Harry ukrytý.

„ Harry Jamesi Pottere, okamžitě slez z toho stromu a pojď sem.“ Rozkřikla se.

         Harry poslušně slezl a vydal se jejich směrem. Jeho matka se tvářila jako Bůh pomsty. Chlapec se podíval prosícím pohledem na svého otce, ale ten se jen usmíval.

„ Ano mami?“ Zeptal se Harry a nasadil výraz, já nic, já muzikant.

„ Tohle na mě nezkoušej. Tváříš se jako, tvůj otec, když vždycky něco provedl. O tom lezení na tu jabloň si promluvíme potom, ale teď spolu se svým bratrem ukažte Fredovi, Georgovi, Ronovi a Ginny jejich pokoje.“

         Sourozenci přikývli a vydali se do patra rodinného domu.

„ Práskači.“ Neodpustil si Harry, když byli v patře. Jeho bratr se na něj jen zašklebil.

„ Takže Frede, Georgi vy budete v pokoji se mnou ( při tom se všem třem v očích nebezpečně zablýsklo), Rone ty budeš v pokoji s Harrym a Ginny má pokoj pro hosty. Vaši pak budou mít ten druhý.“ Řekl Alex a všichni přikývli. Jak si Harry všimnul, všichni měli koště.

„ Oběd.“ Ozvalo se zezdola. Všichni se jako nepovel přestali bavit a seběhli dolů, jen Harry se držel pozadu.

         Trochu Weasleyovi sourozence znal, ale právě že trochu. Fred a Georg, spolu s Alexem největší záškodníci na škole, Ron, nejmladší bratr a jeho snem je hrát za kolejní tým a nebo se stát prefektem, a nakonec Ginny, jediná dívka Weasleyovic klanu s nadáním na netopýří kouzla. To bylo vše co věděl.

         Při obědě je všechny pozoroval. To dělal často, když někdo přišel. Nezapojoval se do rozhovoru, jen sledoval a poznával. Najednou zaslechl, jak se jeho bratr a ostatní domlouvají na tom, že si po obědě zahrají fanfrpál, ale pokud Harry dobře počítal tak jich je 5, takže pokud budou chtít hrát tak, aby to bylo vyrovnané, tak jim jeden chybí. Odložil příbor a v rychlosti blesku zmizel. Šel na zahradu za domem, kde právě odpočíval Shadow. Harry se na něj podíval útrpným pohledem, protože černý pegas byl díky bahnu hnědý.

„ Kde ses tak zřídil?“ Zeptal se ho, když k němu přišel. Pegas pohodil hlavou.

„ No nic. Vím jak nemáš rád vodu, ale tentokrát je to vážně nutný.“ Řekl a došel si pro hadici ze sklepa. Pustil vodu, která byla díky sluníčku vlažná. Kohoutek otočil na maximum a  začal na Shadowa pouštět vodu. Ten byl však dost proti, takže za chvíli byli oba mokří. Blbli spolu a tak si nevšimli pětice lidí, kteří je sledovali už nějakou dobu.

„ Tak a je to. Pokus se vydržet alespoň dva dny čistý ano?“ Zeptal se Harry s úsměvem a poplácal ho po krku. Shadow najednou zastříhal ušima podíval se za Harryho. Ten se také otočil a uviděl sourozence Weaslyovi a jeho bratra jak se na něj díval.

 

                                               ------------------

 

„ Půjdeme si po obědě zahrát?“ Zeptal se celkem zbytečně Alex. Všichni okamžitě začali diskutovat o fanfrpálu a tak si nevšimli, jak se Harry zdekoval.

„ Je to tři na dva, takže brácha hraješ taky, že jo?“ Řekl Alex a otočil se na místo, kde měl Harry sedět, ale tam bylo jen prázdné místo. „ Stavíme se pro něj cestou. Vezmu mu koště.“ Dodal.

Každý popadl koště a za chvíli už vycházeli na zadní zahradu, za kterou byl kopec ohraničený lesem, takže mohli hrát bez obav, že si jich někdo všimne. Uslyšeli smích a za chvíli mohli zjistit jeho původce. Alexův mladší bratr právě vytíral do sucha křídla černému pegasovi i když on sám byl mokrý jako vodník.

„ Tak a je to. Pokus se vydržet alespoň dva dny čistý ano?“ Uslyšeli, jak Harry pegase prosí. Najednou však pegas zpozorněl a podíval se na ně. Harry ho po chvíli napodobil. Alex a ostatní se k němu vydali.

„ Tvůj bratr má pegase?“ Zeptal se Fred.

„ Jo, dostal ho od těch elfů u kterých vyrůstal. Nedoporučuji se k němu přibližovat, pokud u něj Harry nebude.“ Odpověděl Alex.

„ Proč?“ Zeptala se Ginny.

„ Řekněme, že nesnese nikoho jiného než Harryho.“ To už však došli k černovlasému mladíkovi a tak se Alex zeptal.

„ Zahraješ si s námi fanrpál? Víš aby to bylo vyrovnaný, zítra přijde Sirius a tak budeš mít klid.“ Řekl.

„ Tak fajn.“ Odpověděl Harry a s výrazem mučence se vydal s ostatními na kopec.

Hra proběhla v celku rychle Alex, Fred a Georg hráli proti Ronovi, Ginny a  Harrymu. Harry a Alex byli chytači a  Harry i přesto, že nebyl zvyklí hrát, tak chytil zlatonku během čtvrt hodiny. Po hodině se vraceli domů debatujíc o tom, jak by z Harryho byl skvělí chytač. Ten však jen kroutil hlavou a myslel si o tom „ lítacím klacku“ své.

Zatímco ostatní se vydali na svačinu, Harry se vydal za Shadowem. Ten poklidně spásal trávu na zahradě a jeho srst se leskla v odpoledním slunci. Obdařil ho pohledem a vydal se za ostatními do kuchyně, kde se právě rozdávali dopisy z Bradavic.

„ No, takže  vzhledem k tomu, klik nových věcí a v jakém množství musíme koupit, tak se zítra vypravíme na Příčnou hned po snídani.“ Oznamovala všem právě Lily. Harry protočil oči v sloup. ,No to zas bude.‘ Pomyslel si Harry, ale nic neřekl.

 

 

                                       --------------------

 

         Na Příčné se rozdělili. James s panem Wealeym šli koupit učebnice, Sirius, který šel s nimi, šel pro vybavení do lektvarů, paní Weasleyová šla koupit brky, pergameny a  inkoust a Lily šla s dětmi pro hábity. Za dvě hodiny měli vše vyřízené a tak dali dětem rozchod.

„ Takže se sejdeme za hodinu v Děravém kotli.“ Křikl za dětmi ještě James.

         Všichni se vydali k obchodu s potřebami pro fanrpál jen Harry ne. Šel po ulici, když do někoho vrazil. Ani jeden to neustáli a spadli na zem. Harry se podíval před sebe. Naproti němu seděla dívka jeho věku s hnědými kudrnatými vlasy.  Harry se zvednul a pomohl jí sesbírat knížky. Pak se jí podíval do očí.

„ Omlouvám se asi jsem se nekoukal na cestu. Mé jméno je Harry Potter.“ Dívka dlouho neotálela a odpověděla.

„ To je v pořádku, já taky nedávala pozor. Hermiona Grangerová.“ Potřásli si rukou a pak se společně vydali k cukrárně. Povídali si o všem možném. Ona se ho ptala na různé věci ohledně elfů a on jí s radostí odpovídal. Harry jí pravdu o svém dětství řekl, protože jí nešlo na mysl, kde těch dlouhých 14 let byl. Čas jim rychle utíkal takže, když se Harry podíval na hodinky, tak zjistil, že má být za 5 minut v Děravém kotli.

„ Budu muset jít. Uvidíme se v Bradavicích. Zatím ahoj Hermiono.“

„ Ahoj Harry.“ Odpověděla mu a sama se vydala na druhou stranu ulice, kde byla banka.

17.02.2008 12:13:30
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one