Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

18.KApitola-DChR

Chtěla jsem ji sice přidat už včera, ale byla bouřka, tak ji přidávám teď. Je sice neopravená, ale snad to nevadí. Jo, snad vám nevadí ten časovej skok, ale mě to tak přijde lepší.

Damien měl svého otce rád, ale bál se ho pokaždé, když se z milujícího otce proměnil v nelítostného vraha. Což bylo při jeho pobytu doma, docela často. A tak nebylo divu, že se těšil zpět do školy. Do školy, kde ho neodsuzovali za to, kdo je jeho otec, ale brali ho takového, jaký je. Když ten den konečně nadešel, rozdával úsměvy na všechny strany, až se mnozí divili, co se stalo. A pak konečně stanul před budovou, kde prožije další čtyři roky, které budou plné lásky, odhodlanosti, přátelství, nebezpečí, školních trestů a legrace.

 

 

---------- O 4 ROKY POZDĚJI---------

 

            Pod velkým stromem seděly čtyři osoby. Dva chlapci a dvě dívky. Všem bylo patnáct a všichni se změnili. Z Vanesy se za ty čtyři roky stala velmi pěkné dívka. Černé vlasy v elegantním drdolu, Natali je zase měla své zlaté lokýnky rozpuštěné. Thomas za ty čtyři roky, stejně tak jako ostatní, povyrostl a nejedna dívka se za ním otáčela, ale on měl oči pouze pro Veanesu a ta jeho city opětovala. Poslední, Damien, se změnil asi nejvíce. Své kdysi delší vlasy si nechal ostříhat a s pomocí Natali se je naučil upravovat do elegantního rozcuchu, Již dávno nebyl malý, ale vytáhl se a zesílil. Stejně tak jako Thomas i on pobláznil hlavy mnohým dívkám, ale i on měl již přítelkyni a tou byla Natali.

            Dnes skončilo pro poslední ročníky vyučování a před chvílí se začali sjíždět rodiče. Jakmile Damien uviděl ty svoje, zaplavila ho panika. V minulých letech se rodiče dozvídali pouze známky svých dětí, ale dnes jim bude ukázána složka žáka. V případě naší čtveřice několik složek, neboť do jedné se ten soupis trestů prostě nevešel.

            Damien právě přemýšlel nad tím co bude dál. Věděl, že jeho otec bude chtít, aby se přidal na jeho stranu, ale byl moc dlouho pod vlivem té „ světlé “ strany. Ale bojovat proti rodině se mu také nechtělo.

„Lidi pojďte něco dělat.“ Zaprosil Thomas.

„Jo, ale co?“ zeptala se ho se zájmem Vanesa.

„No, …“ začal Thomas, ale byl přerušen.V tu chvíli k nim přiběhl velký zlatý retrívr a v tlamě svíral tenisák.

„Myslím, že Daffné ví, co bychom mohli dělat.“ Řekl se smíchem Damien a podrbal svoji čtyřnohou kamarádku za krkem.

Všichni se zvedli a vydali se kousek dál od jezera. Pak Damien sebral Daffné míček a hodil ho Thomasovi. Daffné okamžitě začala běhat mezi nimi a snažila se míček dostat dřív, než dolétl k tomu, komu byl určen.

Najednou se před Damienem objevil černý fénix. Poznal ho. Byl to otcův fénix. Na nožce měl přivázaný nějaký vzkaz. Damien ho pomalu odvázal a dal se do čtení. Na pergamenu stálo :

Drahý Damiene,

před chvíli jsme se vrátili od ředitele. Řekl nám velmi zajímavou věc, a také nám ukázal tvé složky s tresty. Takže okamžitě přijď. Máš co vysvětlovat.

Tvůj otec.

„Tak fajn lidi. Musim jít. Prý mám co vysvětlovat, ale nevím jestli z toho vyváznu živý. Tak kdybychom se už neviděli…“

„Prosim tě. Na pokoj se vrátim musíš, tak co? A navíc, vono to zas nebude tak horký.“ Řekl mu Thomas. Vanessa s Natali mu přikyvovali. Pak se k němu Natali rozešla. Přesně před ním zastavila a políbila ho.

„Pro štěstí.“ Odůvodnila svůj čin.

            Damien přikývl a spolu s Daffné v patách se vydal k budově kde pobývali jeho rodiče. Nemusel se ani nikoho ptát, jaký pokoj mají jeho rodiče, neboť to už dávno věděl. Dvakrát se zhluboka nadechl. Pak chvíli jen tak stál, než se odhodlal zaklepat a po vyzvání vstoupit. Věděl, že teď bude muset čelit otcovu hněvu a otázkám. A také věděl, že jeho otec bude chtít, aby mu řekl, kdo jsou jeho přátelé.  

 

------MEZITÍM----

 

            Chvíli po obědě se Lord Voldemort přemístil ze sídla s celou svou rodinou ke škole, kde studoval jejich nejmladší syn. Svižným krokem došli až před ředitelnu. Tam již čekalo několik rodičů. Čekali asi půl hodiny, než se ozval hlas, který je zval dál. Jako každý rok, seděl za stolem ředitel a mile se na ně usmíval.

„Dobrý den.“ Pozdravil je a pak ukázal na křesla naproti tomu svému.

            Voldemort na pozdrav pouze kývl a usadil. Jakmile seděli všichni, začal ředitel vyprávět o studijních schopnostech Damiena.

„Damien, je jako student skvělý. Na hodinách dává pozor a ze všech předmětů mu vychází výborná. Ale to neplatí o tom, jak se chová po vyučování. On a jeho přátelé tu trhli rekord o počet školních trestů,“ s tím mávnul hůlkou a před nimi na stole se objevily tři složky. „ které si můžete vzít sebou. To je asi tak všechno, co jsem vám chtěl říct.“

„Jistě. Nashledanou.“ Řekl Voldemort, zatímco složky zmenšil a dal si je do kapsy.

            V pokoji strávili pěknou chvíli tím, že všichni studovali tresty svého syna či sourozence. Všechny tresty měli jedno společné. Vždy v nich spolu s jejich synem působili další tři žáci. Velmi ho zajímalo, kdo ti tři jsou. Ale také chtěl vysvětlit, jak je možné, že měl jeho syn tolik trestů.        

            Nevěděl, kde se Damien přesně nachází, a tak napsal na kus pergamu vzkaz a ten poslal po svém fénixovi svému synovi. Nemuseli dlouho čekat a ozvalo se zaklepání.

„Dále.“ Řekl Voldemort, i když věděl kdo to je.

            Dveře se otevřely a Voldemort pohlédl na svého syna. Hodně se změnil to musel uznat.Co nevidět mu bude muset najít nějakou manželku, stejně tak jako našel partnery již všem svým ostatním dětem.Kdyby jen tak věděl, že jeho syn hodlá o své budoucnosti rozhodovat sám.

„Ahoj.“ Pozdravil všechny přítomné.

            Všichni na něj zírali. Nervózně se podrbal ve vlasech.

„Co se děje?“ optal se.

„Změnil jsi se, bratříčku.“ Řekla Alexandra před tím, než ho objala.

            Stejně tak, jako ona ho objali i ostatní. Až na jeho otce. Ten ho sledoval podivným pohledem. Pak mu ukázal na jedno křeslo, na stůl před něj položil ty složky a pak řekl : „ Tak vysvětluj.“

            Damien si povzdych a dal se do  vysvětlování od začátku.

12.06.2008 09:18:34
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one