Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Tak jsem tu znovu s touhle povídkou. Ne nezapomněla jsem na ní nebojte. Komentáře mě potěší a to jakékoliv.

Když se Damien ráno probudil bylo něco málo po půl šesté. To bylo docela divné, neboť i ve škole vstával hodně pozdě. Podíval se vedle sebe na Dafné, která se také již probudila. Podrbal ji za uchem a na oplátku se nechal olíznout. Po tom co vykonal ranní potřebu se převlékl a s Dafné v patách se vydal do jídelny. Zde zatím seděl pouze jeho kmotr. Před sebou měl hrnek kafe a toast. Byl velmi zabrán do novin, takže si ani nevšiml, jak si jeho kmotřenec sedl naproti němu. „ Dobré ráno Severusi. Můžu se tě na něco zeptat? “ ,, Dobré Damiene. Ptej se. “ Řekl a odložil noviny. ,, Víš chtěl jsem se tě zeptat, co je ta Alexa vlastně zač? “ Jeho kmotr se pousmál a řekl „ Alexa Stoperová je jedinou dcerou manželů Stoprových ze Skotska. Je to jeden z nejčistokrevnějších kouzelnických rodů. Ona a tvůj bratr John teď budou bydlet ve Skotsku v rodinném sídle Stoperů. Ale budou nás oba často navštěvovat. Všechno, nebo chceš vědět ještě něco? “ ,, Ne, to je všechno. Děkuju Severusi.“ Odpověděl Damien a spolkl poslední sousto. Pak se postavil a rozeběhl se ven, směrem ke stájím.

           Do stájí chodil rád. Navíc si tu našel i přátelé. Když tu byl totiž poprvé, řekl všem, aby mu tykali a neklaněli se mu. A to nebylo pouze ve stájích. Tykalo mu všechno služebnictvo a to byli skoro všichni mudlové. Ti byli překvapeni, když jim to nabídl, protože byli zvyklí, že si děti jejich pána vyžadovali respekt a úctu v brzkém věku. Možná to bylo tím, že měl Damien jinou výchovu, než jeho sourozenci a nebo měl prostě dobré srdce. Damien se vřítil do stájí jako velké voda.  Málem se přerazil prázdné vědro. ,, Ahoj Damiene.“ Pozdravil ho zrzavý chlapec přibližně v jeho věku. „ Ahoj Donalde. “ Odpověděl mu a podíval se kolem sebe. Všichni běhali sem a tam, od jednoho koně k druhému a prohlíželi si jejich kopyta. Damien byl zmaten a tak se zeptal „ Co se děje? “ „ Ále, má přiject kovář a  překovat několik koní, tak koukají, kteří to potřebují.“ „ Aha. A nechcete pomoct? “ Donald přikývl a začal mu dávat instrukce. Za chvíli opravdu přijel kovář a on spolu s ostatními vodil koně jednoho po druhém k němu a vždy mu přidržel nohu. Koní bylo ve stájích padesát a dnes se kovala polovina. Ale i ta polovina jim dala zabrat. Hotovo měli přesně ve dvě hodiny odpoledne. Nikdo si nevšiml, jak ten čas utíká ani jak je někdo chvíli sledoval z okna. Vše si uvědomili, až když k nim přiběhla baculatá kuchařka Marta. „Damiene, tak tady seš. Před dvěma hodinami byl oběd a tvůj otec pěkně zuřil. Pak tě uviděl tady a poslal mě sem, abych ti vyřídila, že máš jít okamžitě k němu do pracovny. “ Damien kývl, že rozuměl a pak se rozeběhl směrem k domu. Dafné si hrála na zahradě a tak jí tam nechal.

         Svůj krok zpomalil, až když doběhl přesně před pracovnu. Vydýchal se a zaklepal. Na vyzvání vstoupil. Uvnitř byl jeho otec a jeho matka. Ta se k němu přitočila a šeptem,aby to její manžel neslyšel mu pošeptala „ Damiene nedráždi ho ano? “ Pak si sedla do křesla vedle svého muže. Damien tedy před nimi stál. Jeho otec si ho chvíli prohlížel. Oblečení měl zablácené a mokré od sněhu. Pak se svému nejmladšímu potomkovi podíval do očí a zeptal se „ Můžeš mi Damiene vysvětlit, proč jsi nepřišel na oběd a co jsi dělal tam venku? “ Damien se na chvíli zamyslel a pak odpověděl „ No, na oběd jsem nepřišel, protože sem zapomněl na čas. A venku jsem pomáhal s kováním koní. “ „ Aha. A můžeš mi říct, proč jsi jim pomáhal?“ „ No, protože se mi chtělo a protože jsou to moji přátelé.“ Po této odpovědi bylo vidět jak to ve Voldemortovi vře. Když tentokrát promluvil, nezněl jeho hlas už vůbec klidně, spíše naopak.  „ Jak přátelé? Jsou to mudlové. Nic víc, nic míň. Jsou tu od toho, aby se starali o dům, zahradu a zvířata a né od toho, aby se s někým přátelili. Viděl jsem naposledy, že se s někým takovým zahazuješ. Je ti to jasné? “ Zeptal se Voldemort . Čekal jakoukoliv odpověď, ale ne tu, kterou dostal. „ Ne. Jsou to moji přátelé a já se k ním nebudu otáčet zády, jenom kvůli tomu, že mám lepší původ, než oni. A je mi jedno, jestli jsou to mudlové, motáci nebo kouzelníci z mudlovských rodin. “ Teď měl Damien na mysli i své přátelé ze školy. Voldemort přivřel oči a díval se na svého syna v ohromení, že se mu dovolil odporovat. Damien, také poznal, že přestřeli, když mu na tváři přistála otcova dlaň. „ Myslím si, že jsi ještě dost malý na to, aby sis takhle vyskakoval. Teď jdi do svého pokoje.“ Damien dlouho neváhal, otočil se a rychlím krokem se vydal ke svému pokoji. Až tam si na svou, teď zarudlou tvář, položil svou ruku. Chvíli jen tak seděl, ale pak se došel osprchovat a převléknout.

         Dlouhou dobu se pak díval na fotky svých přátel. Stýskalo se mu po nich a to dost, ale nejvíc starostí mu dělali Ron s Hermiomou. Neodepisovali a to jim psal již před jakou dobou. Smutně se podíval na oblohu, na které se objevila první hvězda. Podíval se na hodiny a když zjistil, že je čas jít na večeři, tak se upravil a vydal se k jídelně. Byl tam jeden z prvních. Jeho matka se na něj díval smutně a ostatní udiveně, protože když přišel jeho otec tak  Damien  začal zkoumat zdobení porcelánových talířů. Kuchařka, která s ostatními začala nosit večeři se na něj povzbudivě usmála. Věděla, co se stalo v pracovně. Slyšela je díky otevřenému oknu a samozřejmě si to nenechala pro sebe, takže do hodiny vědělo všechno služebnictvo, že Damien odporoval svému otci. Bylo mu sice teprve jedenáct, ale pokud se jednalo o jeho přátelé tak se byl schopný chovat jako kdyby mu bylo nejméně o čtyři roky víc. Celou večeři se Damien v jídle nimral a nesnědl ani polovinu toho co měl na talíři.  Voldemort ho celou večeři pozoroval, a zdálo se mu divné, že by se jeho syn choval takhle jenom kvůli jedné facce. Pak se rozhodl, že si sním zítra promluví.

26.12.2007 19:16:11
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one