Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Je krátká, ale doufám, že se bude líbit.

   Uběhl již skoro týden a Damienovi nepřišla odpověď již na třetí dopis, který poslal Ronovi a Hermioně. Za chvíli měl lektvary a tak nechal uvažování, popadl brašnu a běžel za svými přáteli, kteří na něj čekali na chodbě. Společně se pak vydali do hlavní budova pak do třídy, která již z poloviny byla zaplněna studenty. Damien s Thomasem zapluli do zadní lavice a Natali a Vanesa si sedli před ně. Se zvoněním přišel do třídy profesor Wattes. Nejprve si zkontroloval, že nikdo nechybí  a pak se pustil do výkladu látky. Dnes probírali obyčejný ředicí lektvar. Byl dobrý k tomu, že když jste měli málo nějakého lektvaru, tak se naředit tímto lektvarem a přesto měl stále stejné účinky. Avšak to platilo pouze v přiměřené dávce. Asi v polovině hodiny vlétl do třídy malý sýček a upustil nějaký papír před profesora. Ten si ho přečetl  podíval se na Damiena a řekl : ,, Pane Raddle  máte se okamžitě dostavit do ředitelny. “ Damien přikývl, sbalil si věci a vydal se jemu dobře známou cestou k ředitelně. Ještě aby jí neznal. Jen za tu dobu co tu byl tam  on a jeho přátelé byli alespoň třikrát týdně. Před vstupem do ředitelny seděl kamenný pes, ale jakmile se přiblížil ožil. Chvíli přemýšlel jestli je heslo stále stejné a pak zkusil : ,, Oddanost!? “ Pes opět zkameněl a on mohl projít. Vyšlapal pět schodů a zaklepal. Počkal a vyzvání a vstoupil. Uvnitř nebyl pouze ředitel, ale i jeho kmotr. Ředitel se jmenoval  Ben Petrson a byl poměrně mladý. Usmál se na Damiena. A kývl mu na prázdné křeslo. Když se posadil řekl ředitel : „ Nechám vás tu o samotě, pak můžete použít můj krb.“ S tím se zvedl a odešel. Po zavření dveří se Damien přivítal se Severusema a  nechápavě se na něj podíval. ,, Co se  děje? “ Zeptal se ho a čekal na odpověď. A tu také hned dostal. ,, Víš Damiene  Johnovi bylo již sedmnáct a tvůj otec mu dal do sedmnácti čas, aby si sám vybral manželku. On si však žádnou nenašel a tak mu jí tvůj otec vybral sám. Ještě dnes je svatba  a tak mě tvůj otec požádal o to, abych pro tebe došel. Teď si zajdeš pro nějaké oblečení, protože tam zůstaneš až do pondělí (je čtvrtek). “ Společně se tedy vydali k Damienovi na pokoj kde si sbalil. Na rameno si usadil Alexe, do rukávu si mu vlezla Elis a vedle něj probíhala Dafné. Damien nechal svým spolubydlícím zanechal vzkaz a pak s batohem na zádech spolu se svým kmotrem zamířili do ředitelny odkud se měli dostat pomocí letaxu. Letaxem se sem dalo dostat pouze za vážných situacích , a nebo když si rodiče zval ředitel. K tomu neměli Damien a spol daleko. Jeho kmotr vzal Dafné a zmizel s ní v plamenech. Damien ho okamžitě následoval.

      Točil se jak káča a myslel si, že to snad nikdy neskončí, když ho krb konečně vyplivl. Jakmile vypadl zachytili ho otcovi silné ruce, které ho k sobě potom přivinuli. Všichni ho poobjímali  a seznámil se i se snoubenkou svého nejstaršího bratra. Jmenovala se Alexa Stoperová. Pak se vrátil zpět k otci, který ho začal vyslýchat. ,, Tak co Damiene. Chováš se slušně? “ ,, Jistě tati, jak si jen můžeš myslet, že bych já mohl zlobit. “ K tomu přidal  svatoušský úsměv, takže všem bylo jasné jak to doopravdy je. Pak mu ukázali jeho pokoj. Byl opravdu krásný. Stejně jako ve škole měl i tady pokoj vymalován světle zelenou. Na zemi byl tmavě zelený koberec a nábytek byl z tmavého dřeva. V pokoji byla postel s nebesy, noční stolek, několik poliček, které byli zatím prázdné. Pak tam bylo několik dveří. Jedny vedli do šatny, druhé do koupelny a třetí do něčeho co vypadalo jako pracovna. Na zemi byli parkety a stěny měli broskvový nádech. Byl tam stůl, židle, knihovna, krb, několik křesel, konferenční stolek, obrazy jeho předků, košík pro Dafné, terárium pro Elis a bidýlko pro Alexe. Z pracovny ještě vedli dveře na balkón. Damien nevěděl co říct. Velmi se mu to líbilo. Nemohl se však kochat věčně. Převlékl se do zlatě lemujícího černého hábitu a vydal se do tanečního sálu kde se měl konat obřad. Na to, že to bylo takhle narychlo tam bylo docela dost lidí. Většinou to byli smrtijedi, nebo rodina Alexy. Obřad byl vážně krásný. Na hostině se moc dlouho nezdržel, protože byl unavený. Sice nevěděl z čeho, ale to mu v tuhle chvíli bylo ukradený. Zalehl do velké postele s hedvábným povlečením, zatáhl kole sebe těžké závěsy a během pěti minut spal a ani si nevšiml, jak si Dafné k němu vyskočila na postel a lehla si vedle něj.

30.11.2007 20:57:00
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one