Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
9. Kapitola - BS - obrázek

9. Kapitola - BS - obrázek

Odhalení

Tak zlatíčka a jsou tu ty slíbený kapitolky k BS, který si vybral Vruon. Padla tam v komentářích taková výtka - za kterou jsem srdečně vděčná, protože, občas je vážně co vylepšit a tyhle komentáře mi pomáhaj - že je ta věštba, hrozně popisná. Uvedu to na pravou míru. Není to věštba, ale příběh pro děti, kterej kdysi dávno někdy vyčetl z hvězd. JE podrobná,ale podle mě to tak má bejt. Pokud něco dalšího, tak jsem jedno velký ucho. Jejda, to sem se zase rozkecala. Jsem zvědavá, kdo to četl až sem.

 




Harry seděl ve společenské místnosti a zamračeně hleděl z okna. Viděl velké bouřkové mraky. Tušil, že bude hodně velká bouře. Stejná, jako se za několik hodin odehraje tam venku, ale ne tolik ničivá. Tahle vyvrátí pár stromů, možná ani to ne, ale tamta bude zabíjet. Možná. Povzdechl si a stočil svůj pohled na plápolající oheň v krbu. Rudé plameny olizovaly dřevěná polínka, která se proměňovala na popel.  Podíval se na vstup do místnosti. Po večeři se s Ginny rozdělili. Musela do knihovny vrátit knížky, které si půjčila před Vánoci, a tak jí slíbil, že na ni počká tady. Mezitím se došel převléknout ze školního hábitu do obyčejné zelené košile a černých kalhot.

            Když konečně Ginny vešla, chtěl se za ní okamžitě rozejít, ale pak si všimnul jejích zarudlých očích a Rona, který se na ni mračil. Ztuhnul na místě. Měl strach. Strach o Ginny a z toho, co se stalo. Když si Ron všimnul Harryho, něco Ginny řekl a té se znovu začali řinout slzy po tvářích. Harry najednou pocítil hrozný vztek na Rona a rázným krokem se rozešel k Ginny. Ron se na něj ušklíbnul a odešel do ložnice.

 „Ginn, co se stalo?“ zeptal se starostlivě a pohladil ji hřbetem ruky po tváři.

 „K-když jsem š-šla z-z knih-knihovny, t-tak mě za-zastavila jedna pr-prvňačka, že prý-ý mám jít do ře-ředitelny. Ta-tam byli na-naši a ře-řekli mi, že-že prý neví, kd-kdo jsi a je prý nebe-nebezpečné, abych se s te-tebou stýkala. Po-pokoušela jsem se jim vysv-vysvětlit, že mi neu-neublížíš, ale oni použili kou-kouzelnický zákaz. Ron na mě má do-dohlídnout,“ řekla Ginny mezi vzlyky.

            Harry pochopil. Kouzelnický zákaz bylo mocné kouzlo, ale používalo se pouze v čistokrevných rodinách. Dříve se používalo k tomu, aby rodiče zabránili svým potomkům v útěku před dohodnutým, sňatkem.A tento zákaz mohli zrušit jedině ty, jež ho vydali.. Nechápal, jak se k něčemu takovému mohli Weasleyovi uchýlit. Vždy to byla rodina, která nedávala nijak najevo, že jsou čistokrevní, ale tohle byla jasná známka  toho, že na to nezapomněli. Správně by měla Ginny zakázáno s ním i mluvit, ale jak to tak vypadalo, vyprosila si alespoň možnost rozloučit se.

 „Ššš. Ginny, neplakej. Uvidíš bude to dobré. Zítra budou všichni vědět pravdu a pak se to možná zlepší. Chápu tvé rodiče. Nejspíš mají strach, abych nebyl na Voldemortově straně a řekl bych, že si myslí, že na tebe mám špatný vliv. Musím teď odejít, abych se připravil na zítřek, takže je možné, že se až do zítřka neuvidíme, ale slib mi, že na sebe budeš dávat pozor. Miluju tě Ginny, mysli na to, až se zítra budeš hádat se svými rodiči o tom, jestli budeš bojovat nebo ne.“

            Poslední věta vykouzlila na dívčině tváři malý úsměv. Pak Harryho naposledy políbila a dřív, než stačil kdokoliv zahlédnout její slzy, zmizela v ložnici. Harry se díval ke schodům, po kterých odešla a pak se s povzdechem vydal pryč. Měl ještě spoustu práce.

 

*** V ŘEDITELNĚ PO ODCHODU GINNY ***

           

 „To bylo trochu kruté, nemyslíte?“ zeptal se Sirius.

 „Možná máš pravdu Siriusi, ale jak sám víš, nic jsme o tom chlapci nezjistili a navíc Moddy říká, že na ministerstvu o něm také není žádný zápis,“ řekla Molly a zahleděla se na zavřené dveře.

 „Přemýšlej Molly, kdyby byl na Voldemortově straně, nemyslíš si, že by smrtijedy přivedl rovnou na ústředí? Měl k tomu spoustu možností a …“

 „Tak dost, Siriusi! Není to tvá dcera. Nevím sice, proč jsi sem přišel, ale do tohohle ti nic není,“ přerušila jej Molly.

 „Zavolal mě Brumbál. A protože jsme už všechno vyřídili, doufám, že mě omluvíte. A měla bys něco vědět Molly a i ty Arture. Vím, že Ginny milujete a máte o ní strach, ale za tohle vás bude nejspíš do konce života nenávidět.“

            To bylo poslední, co Sirius řekl předtím, než se otočil a odešel. V ředitelně se rozhostilo ticho.

 

*** V SÍDLE TEMNÉHO PÁNA ***

 

            Voldemort seděl na vyvýšeném místě ve velkém sále a prohlížel si svou armádu. V jednom z koutů seděli andělé a povídali si spolu pro něj cizím jazykem. Byli velmi mocní a on to věděl. Kouzla smrtelníků proti nim nic nezmohla. V jiném rohu byli Mozkomorové a po zbytku místnosti byli roztroušeni smrtijedi. Jeho armáda. Zítřek pro něj bude velkým dnem. Bradavice padnou a po nich i Ministerstvo. Stane se vládcem nad Anglií. A pak dobude  celý svět a on konečně nastolí pořádek a řád, o který se pokoušel i jeho prapředek – Salazar Zmijozel. Už tu není ten otravný Potter, který mu vždy hatil plány. Ne, ty ubožáky, kteří věří na lásku porazí snadno a pak nastane doba temna. V té chvíli se místností rozlehl ďábelský a na půl šílený smích.

 

 

*** V HARRYHO SÍDLE ***

           

            Harry stál nad velkým stolem, na kterém ležela velká mapa Bradavic a ještě několik papírů. Bylo to už několik hodin, co se sem přemísti z Bradavic, ale stále musel myslet na to co mu řekla Ginny. V té chvíli, kdy mu to říkala, ho napadlo, že by za Weasleyovými zašel a řekl jim pravdu o tom, kdo je, ale pak mu došlo, že by tak mohl ztratit velkou zbraň a to okamžik překvapení a navíc, by se při zítřejší – vlastně již dnešní – bitvě musel dohadovat se Siriusem, jestli půjde bojovat, nebo ne.

            Mezi palec a ukazováček sevřel kořen nosu a promnul si oči. Zahleděl se na hodiny. Bylo hodně pozdě a on se potřeboval alespoň trochu prospat. Naposledy se zadíval na mapu a zkontroloval si, že si prošel a udělal vše co mohl a odešel do svého pokoje, aby si alespoň trochu odpočinul. Původně sem s sebou  chtěl vzít Ginny. Ginny. Možná, že poslední možnost, kdy ji mohl políbit a mluvit s ní, bylo právě ve společenské místnosti.

 

***  ŘEDITELNA ***

 

            Brumbál seděl za stolem a čekal, až všichni dorazí. Svolal celý řád. To co jim chtěl sdělit mu dělalo velké starosti. Zadíval se z okna k lesu a vzpomněl si na to, co se stalo asi před půl hodinou.

 

            Vstal s tím, že by se mohl projít po škole předtím než se vzbudí studenti. Stejně tak jak to dělal za školních let. Když tu se najednou otevřeli dveře a dovnitř vpadl Severus s tou znepokojující zprávou. Věděl, že se Voldemort chystá zaútočit na Bradavice, ale to co ho znepokojilo, bylo to, že se to mělo stát již za hodinu a Severu se musel okamžitě vrátit, aby Temný pán neměl podezřeni. Rychle svolal členy řádu a začal vymýšlet strategii.

 

 „Podle Severuse, by jeho armádu měli tvořit smrtijedi, mozkomorové a andělé smrti.  Smrtijedům se ubráníme. Boj s nimi pro nás nebude nic nového, ale větší oříšek pro nás budou mozkomoří a andělé. Je velmi málo lidí, kteří umí Patrona a ještě méně, kteří v dnešní době umí zacházet se zbraní. Poslal jsem zprávu na ministerstvo, ale nevím jestli nám poskytnou nějaké posily. Měli bychom evakuovat žáky, ale zbývá nám hrozně málo času a proto jsem zabezpečil všemi možnými kouzly velkou síň. Minervo, Siriusi, dohlédněte na to, aby se tam dostali všichni studenti. Jsem si jist, že se naleznou tací, kteří budou chtít bojovat. Dovolte to jen těm plnoletým. My ostatní jdeme zabezpečit bránu, aby se dovnitř hradu po dobu boje nikdo nedostal. Jsou nějaké dotazy?“ zeptal se nakonec.

 „Je tu nějaká šance, že vyhrajeme Albusi?“ otázala se McGonagalová.

 „Téměř nepatrná, ale ano, je tu.“

 

*** U HARRYHO ***

 

             Harryho probudil budík. Zbývalo půl hodiny do začátku bitvy. Nasnídal se, osprchoval a oblékl si černé kalhoty. Na pásek si připevnil hvězdice a nože, které dostal od Oskara. Meč si pověsil na záda, přesně mezi lopatky.  Dýky, které dostal od rodičů si připevnil ke kotníkům. Na krk si zavěsil přívěšek s andělem a chvíli váhal, jestli by si neměl vzít i ten od Ginny, ale na konec si to rozmyslel a nechal ho ležet v krabičce na stole. Zastrčil si hůlku do pouzdra na pásku a svázal si vlasy stužkou, aby mu při boji nepadali do očí. Pak přes sebe přehodil černý plášť a sepnul ho sponou od Iris. Byl čas vyrazit.

 

*** V BRADAVICÍCH ***

 

            Brumbál spolu s řádem, bystrozory a několika studenty stál před branou hradu. Naproti nim stál Voldemort, za kterým stáli smrtijedi, andělé,  nad ním se vznášeli mozkomoři a on s ďábelským úsměvem sledoval strach v očích bojovníků světla. Myslel si, že má vyhráno. Tihle ho nezastaví. Nevěděl však, že již určitou dobu jeho počínání sleduje ještě jeden pár očí, o jejichž majiteli neměl nikdo ani potuchy.

 „Vzdej se Brumbále. Vydej mi Bradavice a já ušetřím životy tvých lidí,“ řekl Voldemort svým syčivým hlasem.

 „Ne Tome, i kdybych se vzdal, zabil bys všechny student z mudlovských rodin a jak víš, tak to nemohu dopustit,“ odpověděl mu Brumbál klidně.

 „Možná ano, možná ne. To by záleželo na tom, jakou by měli moc, samozřejmě.“

 „I kdybys mi tu slíbil, že ušetříš jejich životy, nehodlám se vzdát,“ odporoval Brumbál a podíval se na kouzelníky okolo něj.

 „Jsi bláhový Brumbále. Stejně jako Potter. Všichni jste z něj dělali hrdinu a jak dopadnul? To já jsem vyhrál. Sice jsem ho nezabil osobně, ale věštba mluví jasně to víme oba. Řekl jste mu vůbec o té věštbě?  Vsadím se, že ne,“ popichoval ho Voldemorta hrál si s hůlkou v dlouhých kostnatých prstech.

 „Ano, neřekl jsem mu to, ale měl jsem k tomu dobré důvody, které se teď zdají naprosto bezvýznamné,“ připustil Brumbál a zadíval se na nebe.

 „Nebojte, Brumbále, již brzy, se se svým zlatým chlapcem setkáte. Prokažte mi službu a vyřiďte mu mé pozdravy,“ s těmi slovy dal pokyn mozkomorům, aby zaútočili.

            Všichni se připravovali k obraně a nebo alespoň k úniku, když tu se nebem prohnal stříbrný tvor a mozkomoři se s úděsným křikem stáhli. Teprve teď se kouzelníkům naskytl pohled na patrona, který je odehnal. Byl to majestátní jelen. Dvanácterák.

 

***

 

            Harry e přemístil na okraj lesa  a vyčkával. Za chvíli již sledoval dvě armády stojící proti sobě. Viděl jak Iris prohledává očima okolí. Nenajde ho. Na to ho moc dobře naučila se skrývat. Při útoku mozkomorů viděl, jen několik chabých pokusů o obranu, ale jinak nic. To snad nikdo neumí patrona? Musí zasáhnout.

            Jelen vyletěl z jeho hůlky a uháněl k mozkomorům. Netrvalo dlouho a díky auře, která děsila všechna temná stvoření se mozkomoři stáhli. Jeho patron zůstal stát mezi oběmi armádami, tak že si ho mohl každý prohlédnout. Přišel jeho čas.

            Vystoupil ze stínů a krokem šelmy mířil přesně ke svému patronovi. Když ho zahlédli bojovníci, tak ztuhli. Všem docházelo kdo to je. Většina lidí se na něj dívala nevěřícně, jen andělé skrývali úsměvy.

 „Potter! Vždyť máš být mrtvý!“ řekl Voldemort a sledoval svého největšího rivala, o kterém si myslel, že už je dávno odstraněn z jeho cesty.

 „To ano Tome, ale ty také,“ odpověděl Harry a pohlédl Voldemortovi do očí.

 „Nevím sice, jak se ti to podařilo, ale dnes zemřeš najisto,“ řekl nenávistně oslovený a kývl na anděly.

            Ty se vznesli do vzduchu a zamířili k Harrymu, který se začal pochechtávat, až se nakonec rozesmál úplně. Všichni si mysleli, že se zbláznil. Iris ho probodla vražedným pohledem, což ho rozesmálo ještě víc. Když však viděl, jak ta černovláska zatíná v ruce v pěst, tak vztáhl ruku, jako by ji chtěl zastavit a sundal si plášť. Ten ve chvíli, kdo ho sundal zmizel. A pak k všeobecnému úžasu – samozřejmě pouze kouzelníků – mu ze zad vyrašila dvě černá křídla a on se vznesl k k andělům.

 „Ahoj Iris, rád tě zase vidím,“ řekl a objal ji.

 „Já tebe taky. Tak co, jak si žiješ?“ zeptala se.

            Kouzelníci na ně hleděli jak na blázni. Oni se připravují na válku a oni dva si tu začnou povídat o životě.

 „Jde to, ale je tu nuda. Navíc teď to s Ginny,“ odpověděl a pokrčil rameny.

 „Je mi to líto, vím žes ji měl hodně rád. Třeba se k sobě vrátíte,“

 „To nevím. I když bych hrozně rád. Zákaz jejich rodičů bude stát mezi námi. Vždyť víš.“

            Přikývla a chápavě se usmála. Harry jí úsměv oplatil a otočil se k Voldemortovi.

 „Tedy, Tome, podcenil jsem tě. Čekal jsem větší armádu, ale smrtijedi nejsou takový oříšek,“ řekl Harry posměšně.

 „Jak to že jsi andělem smrti a jak to že mě oni neposlouchají?“ zeptal se naštvaně Temný pán místo odpovědi.

 „Ale já nejsem anděl smrti. A proč tě neposlouchají? Protože já jsem jejich pánem. Teda, teď a tady,“ upřesnil a zahleděl se na Voldemorta.

            Voldemort pěnil vzteky. Myslel si, že má tu nejmocnější armádu a zatím ho ten rozmazlený fracek opět převezl. Podíval se na jednoho smrtijeda a kývl. Smrtijed věděl co má dělat. Zbledl, ale rozkaz byl rozkaz a tak se přemístil do sídla temného pána a vyrazil do podzemních kobek. Tam Voldemort ukrýval několik démonů. Stačilo je vypustit. Oni si svého pána najdou. A pak se vydal do sálu, kde byla ještě velká část smrtijedů. Řekl jim o situaci, která nastala a pak se spolu s nimi přemístil zpět k Voldemortovi. Když přišli, zjistili, že jejich pán vyzvídá, jak je možné že jeho největší rival žije.

 „Tome, jak víš věštba mluví jasně. Jeden z nás musí zemřít rukou toho druhého. Překvapuje mě, že si tak snadno uvěřil, že bych mohl zemřít jen tak. Ano, byl jsem z Cedrikovi smrti zničený, ale ne natolik, abych přestal žít. Ale na to, jak je možné že žiji, bych ti správně měl odpovědět : Tak že jsem přemohl smrt. Ale ne zoufalými pokusy, jako ty, ale opravdovým bojem,“ řekl Harry a sledoval Voldemortovu tvář.

            Tomu pomalu docházelo, co mu ten kluk řekl. Na to, aby obyčejný smrtelník přemohl smrt, musel být hodně mocný. O tom věděl své.

 „Změnil jsi se, Pottere. Už nejsi kluk, co v prvním ročníku přežil díky náhodě. Za tvou změnu vzhledu může moc, nepletu-li se.“

 „Nepleteš. Oba nás poznamenala naše moc. Otázkou je, kdo je na tom líp,“ odpověděl mu.

 „To se brzy uvidí. Jsi mocný, byla by škoda tě zabít. Přidej se ke mně a společně můžeme ovládnout svět,“ nabízel mu Voldemorta a  jeho oči plály zvláštním leskem.

            Byl to ten lesk, který má v očích dítě, které vidí novou hračku, kterou by chtěl a chybí jen krůček k tomu, aby ji dostal.

 „A proč bych to měl asi tak dělat. Nepopírám, že máš malou armádu. Smrtijedů máš docela dost, navíc teď, když ti přišly posily. A tipl bych, že to není všechno, ale nejsi všemocný. A navíc řekněme, že kdybych se k tobě přidal, zrušil bych slib, který jsem dal jedné osobě a já splním vždy co slíbím,“ odmítl jeho nabídku Harry.

 „Pak tedy zemřeš,“ vyprskl naštvaně Voldemort.

 „Ano zemřu. Možná dnes, možná za deset let. Kdo ví? Nevím, kolik lidí dnes přežije a kolik jich zemře, ale něco vím naprosto jistě. Ten kdo dnes zemře určitě, jsi ty. Tvůj čas přišel už dávno, ale unikal jsi svému osudu až dodnes.“

            Voldemort na nic nečekal a vyslal svou armádu do boje právě ve chvíli, kdy dorazili démoni. Stvoření tvořena černou mlhou, za které zářily dvě rudé oči. Tohle byla bitva, která rozhodne o osudu celého kouzelnického světa. Pokud vyhraje Harry, splní svůj slib a v kouzelnickém světě opět započne takový život, který lidé žili předtím. Pokud vyhraje Voldemort, pak to znamená, že neuspěl a poslal svět do záhuby. S velkým odhodláním vytáhnul meč a spolu s ostatními anděly vyrazil do boje proti démonům, kteří byli stejně jako andělé proti kouzlům imunní.

29.01.2009 23:05:46
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one