Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Tak a je tu nová kapitolka. Doufám že se bude líbit.

Byl poslední víkend předtím, než se budou muset vrátit žáci do školních lavic. A všichni studenti si to užívali stejně – lenošením v posteli. Za okny padal sníh, takže nebyl důvod vylézat z postele nějak brzo a tak každý odpočíval co nejdéle ve své posteli. Každý? Ne, každý ne. Ginny se někdy uprostřed noci přestěhovala k Harrymu, který se probudil až po tom, co se za ní zabouchly dveře. Harry se jí snažil přesvědčit, aby se vrátila do své postele, ale neuspěl. A tak až do rána spala stulená k jeho boku s úsměvem na tváři.

            Mohlo být tak půl sedmé, když se sídlem rozezněl zlostný výkřik, jednoho z nejobávanějších bystrozorů – Alastora Moddyho - : „KDE JE MOJE OKO?“

            Většinu obyvatelů tenhle výkřik probudil, takže se po sobě dívali, ale jen v jednom pokoji se dva lidé dusili smíchy. Většina členů včera večer trochu popíjela a tak Harry v nestřežený okamžik nalil několik kapek toho lektvaru od Jamese do Moddyho placatky. Ginny ho mezitím zaměstnala natolik, že si toho nevšimnul. A když pak usnul, šetrně – nebo se alespoň o to snažili – mu vyndali oko z důlku. Harry na něj pak použil pár kouzel a schoval ho. Pokud ho Moddy nenajde do té doby než odjedou, tak se u něj přesně v pondělí v 11:01 objeví. Ten čas tak nastavili proto, aby je nemohl dodatečně zmrzačit.

„JESTLI SE OKAMŽITĚ NEDOZVÍM, KDE JE MOJE OKO, TAK PŘÍSAHÁM, ŽE SE NĚCO STANE!“ Ozval se ze zdola další výkřik.

„Tak to se nám povedlo,“ řekla Ginny rudá v obličeji a podívala se na Harryho, který přemáhal smích, stejně tak jako ona.

„Jo to jo,“ souhlasil a pak se oba rozesmáli naplno.

 

     ****

            Když šli o hodinu a půl později na snídani, stálo je všechno sebeovládání, aby se znovu nezačali smát při pohledu na Moddyho, který měl jedno oko převázané nějakou páskou a tím druhým si každého důkladně prohlížel.

„Dobré ráno,“ pozdravila za oba Ginny a tak na ně přilákala pozornost.

            Všichni na ně upřeli své pohledy. Všichni se na ně dívali s očekáváním a Moddy ještě se vztekem.

 „Stalo se něco?“ zeptal se Harry a spolu s Ginny se posadil ke stolu.

 „Moddymu zmizelo jeho kouzelné oko a tak se hledá viník a vy dva jste jediní, kteří jste stále v podezření,“ odpověděl Sirius a pátravě se na ně zahleděl.

            Harry pod stolem stiskl Ginnyinu ruku a měl co dělat, aby se znovu nerozesmál. Ginny se kousla do jazyka a schovala svou tvář za noviny.

 „Ginny, doufám že v tom nemáš prsty,“ řekla paní Weasleyová a zabodla pohled do své dcery.

 „No mamko! Jak tě to jen mohlo napadnou a nevíš, jak bych to já nebo Sebastian dokázali?“ zeptala se Ginny a musela kopnout Harryho do nohy, neboť se začínal pochechtávat.

 „To je pravda Moddy. Nedokážu si představit, že by to ti dva zvládli,“ řekl pan Weasley a vrátil se ke své snídani.

            Harry na Ginny mrkl a s úsměvem na tváři se pustil do snídaně. Pak se vrátil do svého pokoje, kam Ginny přišla za několik málo minut po něm. Harry si však jejího příchodu nevšimnul neboť seděl uprostřed pokoje a pomocí meditace rozmlouval s rodiči. Posadila se na postel a a v tichosti sledovala jeho klidnou tvář. Věděla jak ho to lhaní ničí a tak byla ráda za sebe i za něj až konečně bude moct říct pravdu.

 

       ****

            Po té co ti dva z kuchyně odešli tam nastalo ticho. A pak si najednou Sirius vzpomněl na to tetování a začal si prošacovat kapsy.

 „Hermiono, nevíš náhodou, co by to mohlo být?“ zeptal se a podával jí papír.

 „Hm, netuším, ale zkusím se podívat do nějakých knih tady nebo i v Bradavicích a dám ti vědět. Na co to vlastně chceš?“ zeptala se, když vzhlédla od papíru.

 „Tohle má Sebastian vytetované na krku. Možná, že když zjistíme, co to znamená, tak se o něm něco dozvíme,“ řekl a většina lidí, co byla v kuchyni se zvedla, aby si ten znak prohlédla.

 

     ****

 „Děje se něco? Na co myslíš?“ zeptala se Ginny postavy sedící v křesle u krbu.

            Celý dům už spal a proto musela šeptat, aby nikoho nevzbudila. I ona ještě před chvílí spala, ale když se probudila a nenašla Harryho vedle sebe, tak se ho vydala hledat. A našla ho tady v obývacím pokoji, jak sedí v křesle a sleduje oheň. Jeho tvář měla soustředěný výraz a oči plné obav.

 „Ginny? Měla bys spát,“ řekl místo odpovědi.

 „To ty taky, ale neodpověděl jsi mi na otázku,“ připomněla mu a posadila se mu na klín.

            Harry se trochu narovnal, objal Ginny kolem pasu a zadíval se jí do obličeje. Do těch dvou oříškových očí, v kterých jindy poskakovaly nezbedné jiskřičky. Teď byly plné obav. O něj.

 „Ne nic se neděje, jen uvažuji. Uvažuji nad tím, jak to bude pak. Odpustí mi Sirius a ostatní? Dokážu Voldemorta porazit? A co když zklamu? Co když to nedokážu a on ovládne celý kouzelnický svět? Co když …“ chtěl pokračovat, ale Ginny mu položila ukazováček na rty.

 „No tak Harry, klid. Ty to dokážeš. Uvidíš. A pokud jde o Siriuse a ostatní, tak mi věř, že ti odpustí. No, Hermiona ti dá asi pár facek, ale věř mi, že všechno bude v pořádku,“ řekla a políbila ho.

 „Děkuji,“ řekl Harry a políbil ji na špičku nosu. „A teď pojď. Je vážně pozdě a zítra vstáváme brzy, abychom stihnuli vlak.“

 

         ****

            Ráno to na ústředí řádu vypadalo jak po výbuchu. Všichni běhali po domě a hledali své věci, které se jim, jak někteří - na přiklad Ron – tvrdili, sami odstěhovali z kufru. Jediný Harry stál na schodišti a opřený o zábradlí sledoval ostatní. Ginny pomáhala paní Weasleyové v kuchyni, která dětem připravovala svačinu do vlaku.

 „Není tvým rodičům líto, že jsi s nimi nestrávil Vánoce?“ ozvalo se najednou vedle Harryho.

            Harry so otočil po hlase a uviděl Siriuse, který se již také opíral o zábradlí vedle Harryho a shlížel dolů.

 „Ne, myslím že ne. Oni mají nějakou práci, takže by stejně nebyli doma a nechtěli, abych trávil Vánoce sám. Takže když mě Ginny pozvala, nic proti tomu nenamítali,“ odpověděl, aniž by odtrhl zrak od dění dole.

            Sirius se chtěl zeptat na to, co dělají jeho rodiče, ale dřív než tak stačil učinit, přišla Ginny s tím, že má jít dolů. Když Sirius odešel, prohlédla si Ginny Harryho a opět uviděla obavy.

 „Harry, podívej se na mě! Zítra všechno dopadne dobře. Uvidíš. Samotná Smrt stojí na tvé straně. Vím, že většinu těch schopností co jsi dostal, zítra nepoužiješ, ale máš proti Voldemortovi obrovskou výhodu. On spoléhá na to, že se zalekneme jeho armády, ale sám víš, že po tom, co se setkáš s anděly přijde o velkou výhodu,“ uklidňovala ho Ginny.

 „Ach, Ginn. Já se nebojím o sebe. Bojím se hlavně o tebe. Něco mi slib. Vím, že tě nepřesvědčím, abys zůstala v bezpečí na hradě, ale slib mi, že na sebe budeš dávat pozor.“

 „Slibuju,“ řekla těsně před tím než splynuli v dlouhém polibku, který vyjadřoval vše,co v tu chvíli cítili.

 

    ****

 „Co se děje?“ zeptal se Sirius, když sešel dolů.

 „Našla jsem co znamená to tetování,“ řekla Hermiona a v ruce držela dvě knihy.

            Ta první byla nová, a jak Sirius správně tipoval mudlovská. Za to ta druhá byla balená v kůži a vypadala hodně staře.

„Tady,“ řekla Hermiona a ukázala na jeden odstavec v té mudlovské knize.

            Byl tam nakreslený ten znak a vedle bylo napsáno:

 

   Výraz óm, je nejvyšší hinduistická mantra. Podle tradic je to základní zvuk nebo slovo, z něhož pochází celý svět. Celé slovo v sobě nese obrovskou duchovní sílu. Tato mantra se považuje za objekt meditace s nejvyšší hodnotou.

O mantře "ÓM" se říká, že je zvukem, z jehož chvění vznikl vesmír, jeho vibrace prý drží atomy i svět pohromadě. Z posvátné slabiky se zrodili všichni bohové i smrtelníci. Její název symbolizuje veškerou trojitost:minulost, současnost i budoucnost.Světy: bohů, lidí a démonů, Zrození, život a smrt.

 

 „A co ta druhá kniha?“ zeptal se Sirius, když si celý článek přečetl.

 „Hledala jsem v knihovně tady a včera jsem si skočila do knihovny na Příčnou a do jedné mudlovské v Londýně. Podle toho článku z té mudlovské jsem hledala něco, co by s tím souviselo a jediné co jsem našla je tohle,“ řekla a podala mu knihu.

            Sirius si přečetl název a vyvalil oči.

 „Hermiono, to myslíš vážně? Báje z dob Merinových ?“ ptal se zcela vážně.

 „Nic jiného jsem nenašla a proč by to nemohlo být pravdivé? Mudlovské děti se už na základních školách učí, že každá pověst je založená na něčem skutečném, tak proč by to nešlo i v kouzelnickém světě, kde je všechno možné? Ta pověst, co se k tomu váže je na straně 58. Já si musím jít dobalit,“ řekla Hermiona a odešla z kuchyně.

            Sirius chvíli převracel knihu v ruce, ale nakonec ji opatrně rozevřel a začal otáčet stránku za stránkou, dokud nenarazil na stranu 58.

 

Hvězdný příběh

 

Jednoho letního dne, když již měli veškeří obyvatelé jedné malé lesní vesničky po práci se sešli u ohně uprostřed vesnice. Oheň mohutně plápolal a s tím jak přibývali hvězdy na obloze sem kromě mladých lidí přicházeli i ti starší. Mezi nimi byla i šamanka Oilika.

V dlouhých vlasech barvě sněhu měla zapletené malé dřevěné korálky, peří a nějaké rostlinky. Každý ve vesnici si jí vážil a tak trochu se jí i bál. Byla to moudrá žena, která jako jednidá dokázala číst z hvězd celé příběhy a na to dnes většina vesničanů čekala. Po té co všichni pojedli a popili, se Oilika pohodlně usadila, zahleděla se na nebe a svým hlubokým a tajemným hlasem začala vyprávět.

 „Po té co zem již milionkrát uvidí vycházet slunce se narodí vyvolený. Bude před sebou mít těžký úkol a proto ho na nějaký čas bohové povolají k sobě. Dostane nevídanou moc a stane se bojovníkem. Bojovníkem ve službách samotné Smrti, ale jeho kroky bude provázet Láska s Nadějí. Jako jediný dokáže odhalit tajemství Života, přemoci vlastní Osud a využít Času. Na své straně bude mít nejen požehnání bohů a lidu, ale i démonů. Jeho moc bude velká, ale ne neomezená. Bude muset předstírat, ale bude mít po boku někoho, kdo mu pomůže projít těžkým obdobím a povede ho k vítězství.“

            S hlasem šamanky utichl i les. Několik dětí zvědavě vzhlédlo k nebi, zda neuvidí to samé a snad i víc, co viděla ta moudrá žena, ale jediné co viděli bylo černé nebe poseto hvězdami.

 

            Po té co Sirius příběh dočetl zíral na stránku a snažil se to pochopit, ale když se mu to ani po dalších deseti minutách nepodařilo, vydal se za Hermionou.

 „Hermiono, ty jsi ten příběh pochopila?“

 „Bohužel ne tak docela. Je to něco jako zápis věštby, ale je to zamotané, něco se pochopit dát, ale zbytek? Hledala jsem i něco jiného, ale nejsou žádné zápisy o tom kdo to napsal a kdy. Ta knihovnice mi řekla, že tahle kniha je tam už hrozně dlouho a to je očividné, když se na ni podíváš. Možná by to mohl zkusit rozluštit Brumbál,“ navrhla hnědovláska a zadívala se na svého profesora.

 

 

        ****

            O dvě hodiny později se skupina skoro dospělých dětí v doprovodu několika kouzelníků přemístila kousek od vlakového nádraží. Rusovlasé děti si vyslechly proslov své matky a pak se vlak rozjel.

            Harry se usadil do jednoho prázdného kupé. Ginny si mu sedla na klín a přitulila se k němu. Nepotřebovali slova. Vše si již vyříkali a již dávno si rozuměli beze slov.

 „Co je s vámi?“ zeptala se po chvíli jízdy Hermiona, neboť jí jejich chování nedávalo smysl.

            Byla zvyklá na dva zamilované lidi, kteří si svou lásku neustále dokazovali, smáli se a pošťuchovali se. A teď? Teď to vypadalo, že se loučí se životem.

 

***

Tak zlatíčka, mam pro vás malinkatej úkol. Kdo mi jako první napíše, jak spolu souvisejí ty dva články a co znamená ten příběh, tak si smí vybrat k čemu budou následující 2 kapitolky. Tak hurá do toho.

01.01.2009 15:56:27
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one