Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Vánoce

Tak, tady máte DNEŠNÍ poslední kapitolku. Snad se bude líbit. Za opravu všech tří děkuji Stesii.

            Když se Harry ráno vzbudil, byla venku ještě tma. Oblékl si černé tepláky, bílé tričko s dlouhým rukávem a černou mikinu s kapucou. Na nohy si obul běžecké černé boty a potichu se vydala dolů. To, že je tady, neměnilo nic na jeho zvycích. Venku mu od úst vyšla pára, ale věděl, že jen co se zahřeje, tak mu taková zima nebude.

            Před domem se trochu protáhl a rozběhl se k blízkému parku. I když se to zdálo nemožné, našlo se zde pár podobných lidí, kteří si i dnes na Vánoce šli zaběhat dřív, než se jejich blízcí probudí a vrhnou se na dárky. V parku se na chvíli zastavil, ale jen proto, aby si vlasy stáhnul do culíku. Pak se ještě jednou protáhl a vydal se za jednou skupinkou mužů. Chvíli poslouchal jejich povídání o rodinách, ale pak si z kapsy vytáhnul i-Pod. Byl to sice mudlovský vynález, ale jemu to nevadilo. Měl ho i Bradavicích a díky jistému kouzlu, které ho naučil James – i on používal v Bradavicích mudlovské vynálezy – mu tam fungoval.

            Vložil si sluchátka do uší a zaposlouchal se do textů mudlovských skupin. Nevěděl proč, ale oblíbil si spíše mudlovskou hudbu, než kouzelnickou. V mudlovské bylo více fantazie, pocitů a spousta dalších věcí, které vté kouzelnické chyběly. Probíhal kolem skupiny dívek asi tak vjeho věku a usmál se na ně. Dívky mu úsměv oplatili a sklonili k sobě hlavy. Harry zakroutil hlavou a pokračoval v běhu.

            Za hodinu se vracel na Grimauldovo náměstí.  Chtěl si dát hned sprchu a pak počkat na Ginny, neboť od ní včera dostal přísný zákaz jít dolů bez ní a on moc dobře věděl, že si Ginny ráda přispí. Avšak tuhle představu mu  zatrhl Sirius s Modrým, kteří seděli v salónku.

„Ahoj, Sebastiane,“ pozdravil ho Sirius.

„Dobré ráno,“ odpověděl.

„Co kdybys se k nám na chvíli posadil a řekl nám, proč jsi se ráno tak potichu vytratil z domu?“ Zeptal se Sirius.

            Harrymu hned došlo, že ho Moddy nejspíš viděl. Vzpomněl si na včerejší rozmluvu s Ginny a napadlo ho, že ten nápad, který se týkal Moddyho oka, nebyl zas tak špatný.

„Byl jsem si zaběhat v parku, pane,“ odpověděl popravdě.

„A máte svědky, pane Torene?“ optal se obezřetně Moddy.

„No jistě, asi tak dvacet lidí určitě, kteří se mnou stáli u automatu na kávu, pak tři dívky, které jsem zdravil a pět kluků asi tak v mém věku, se kterými jsem chvíli běžela a bavil se s nimi o jedné mudlovské skupině,“ odpověděl prostě a pokrčil rameny.

„Jak jste se s nimi mohl bavit o nějaké mudlovské skupině?“ Ptal se dál Moddy.

„Neboť tu skupinu, o které jsme se bavili, poslouchám. A teď, když mě omluvíte, rád bych se vysprchoval,“ řekl Harry, otočil se na patě a zmizel na schodech.

            Sirius za ním hleděl a tak si všimnul tetování na jeho krku.

„Co si ten skrček o sobě myslí?“ Zeptal se Moddy.

„Viděl si to tetování?“ Optal se pro změnu Sirius.

            Moddy se chvíli zahleděl svým okem někam vzhůru a pak přikývl.

„Možná, kdybychom zjistili, co to znamená, tak by nám to o něm něco povědělo,“ přemýšlel na hlas Sirius.

            Pak popadl papír přičaroval si brk a inkoust a začal kreslit tetování, které před chvíli zahlédl. Nepřipomínalo mu to žádný kouzelnický znak ani symbol a tak si řekl, že se na něj pak musí zeptat Hermiony. Pohlédl na hodinky. Za chvíli většina obyvatel domu vstane. Použil na papír rychleschnoucí kouzlo a schoval si ho do kapsy. Pak se zahleděl z okna a přemýšlel o Harrym, Lily, Jamesovi a především o Sebastianovi.

 

 

            Harry vyběhl nahoru a dal si rychlou sprchu. Pak se oblékl do ošoupaných riflí a černé košile s dlouhým rukávem. Poslední dva knoflíky nechal rozepnuté, takže  přívěšek od Iris krásně vynikal. Vysušil si vlasy a pohladil Pierise  po bělostné hlavičce. Posadil se do křesla a vzal si knihu, kterou právě četl. Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Dále,“ vyzval Harry příchozího.

            Než stačil odložit knížku, vrhla se mu do náručí Ginny. Usmál se na ni a políbil ji.

„Dobré ráno a veselé Vánoce,“ popřál ji Harry.

„Tobě taky. Tak pojď, před chvíli nás s Hermionou byla vzbudit mamka, ať se jdeme nasnídat, abychom mohli jít ke stromečku,“ řekla Ginny a vytáhla ho na nohy.

„Víš, přemýšlel jsem o tom, co jsi včera říkala o tom Moddyho oku,“ poznamenal Harry po cestě.

„A na co jsi přišel?“ Zeptala se Ginny zvědavě.

„Že je to perfektní nápad,“ řekl a usmál se na ni.

            Ginny se rozesmála a přitulila se k Harrymu.

„Copak se stalo, že jsi na ten nápad přistoupil?“ Zeptala se ho Ginny.

            Harry ji převyprávěl celou ranní příhodu a ani si nevšimli, kdy vešli do kuchyně. Automaticky se posadili jako v Bradavicích a to tak, že Ginny si sedla na Harryho a začali snídat. Bavili se o všem možném a až po té co si Sirius pobaveně odkašlal si jich všimli. Ginny zčervenala a něco na Harryho zasyčela. Ten jen omluvně pokrčil rameny a pokračoval ve své snídani.

            Po jídle se všichni přemístili do salónku. Ginny, jakožto nejmladší, se ujala rozdělování dárků. Harry dostal celkem 4 balíčky. V prvním byl dárek od Ginny. Byl to jednoduchý stříbrný přívěšek pantera. Děkovně se na ni usmála a pověsil ho k přívěšku od Iris. On sám ji dal řetízek se stříbrným jednorožcem. Byl jednoduchý, ale vnitřek přívěšku v sobě skrýval kousek rohu jednorožce. Svého nositele dokázal ochránit od jednodušších kleteb  a zvětšoval účinek nějakých kouzel.

V druhém balíčku, který byl od rodičů, našel několik knih – jak mudlovských tak kouzelnických – a 2 menší dýky, které mohl schovat vpouzdře na paži aniž by si jich někdo všiml

Třetí balíček byl jen od jeho otce. Stál tam vzkaz : Vím, že s tímhle nebude Lily souhlasit, ale myslím, že se ti to bude hodit. Ten lektvar uspí kohokoliv ať už v sobě má proti látek kolik chce.

PS: Nezapomeň na to Moddyho oko použít nevystopovatelné kouzlo.

            V posledním balíčku byl dopis a malá krabička. Nejprve otevřel tu krabičku. Na polštářku z černého sametu ležela spona na plášť. Byla ze zlata a měla stejný tvar jako jeho znak na krku.  Pak otevřel dopis.

 

Ahoj Harry,

            Asi se divíš, proč ti někdo jako já, posílá dárek, když jsme TAM Vánoce neslavili, ale řekněme, že jsem se rozhodla spojit příjemné s užitečným. Tuhle sponu mi dala Sandra ještě před tím, než nás Voldemort povolal, tak jsem se rozhodla ti ji poslat jako vánoční dárek. Nedělej si výčitky, že jsi mi nic neposlal, brzy mi to vynahradíš.

            O tom našem povolání už asi víš, ale určitě nevíš o tom, že nemůžeme bojovat proti tobě a jsem nuceni – jakmile se spolu střetneme v boji – přidat se na tvoji stranu. To je překvápko co?

            Ale abych se dostala k té hlavní věci. Voldemort se chystá zaútočit na Bradavice. Takže se 6. ledna uvidíme.

            Iris.

           

Žádné přání nebo rozloučení. To byla prostě ona.

Ukázal oba dopisy Ginny. Při tom prvním jí začaly cukat koutky. U toho druhého se na Harryho vážně podívala, ale pak to nechala být.

Harry počkal dokud si i ostatní nerozbalili své dárky a sledoval je. Ginny se s Hermionou rozplývala nad nějakou knihou, Ron s Fredem a Georgem  zkoumali balíček, který obsahoval nové produkty z jejich krámku. A pak se setkal se Siriusovým pohledem. Prohlížel si ho a Harry poznal, že na něm hledá další podobnosti. Měl chuť mu to všechno říct, ale věděl, že ještě nemůže. Pohladil sponu a zadíval se z okna. Ano, ještě nemůže, ale to se brzo změní.

05.11.2008 18:25:57
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one