Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Vyznání


Tak a je tu další kapitolka, tentokrát je sice o něco kratší, než jsem u téhle povídky zvyklá, ale co se dá dělat.

            Ginny se procházela po kupé a chvíli co chvíli se dívala na hodinky. Nádraží již bylo na dohled a Harry se stále nepřemístil zpátky. Těsně po tom, co vlak vyjel z Prasinek se totiž přemístil na do svého sídla, aby tam vše zkontroloval a se podíval na koně, které poslední víkend koupil přes jednoho obchodníka v Prasinkách. Zatím jeho stádo tvořili tři hřebci a deset klisen. A všichni byli krásní, ale také pěkně drazí. Vlak začal zpomalovat, když se za ní ozvalo tiché lupnutí. Otočila se a dívala se do mrazem zčervenalé tváře.

„Kde jsi celou tu dobu byl?“ Zeptala se hned.

„Vždyť víš,“ odpověděl jí Harry s pokrčením ramen.

„To ti to trvalo tak dlouho?“ Dožadovala se vysvětlení.

„No, to ne, ale naši se mnou chtěli mluvit. Kvůli dárkům, prý si nemám dělat starosti.“

            Na tohle neměla co odpovědět. Již týden vymýšleli, co by mohl Harry od svých rodičů dostat, ale na nic nepřišli.

Vlak zastavil.

„Tak pojď. Ať na nás nemusí čekat, když už jsi mě do toho zatáhla,“ řekl Harry a vzápětí měl co dělat, aby se ubránil Ginniným pěstím.

„Já tebe? JÁ TEBE?! No počkej!“ řekla v zápalu boje a tak si nikdo nevšiml Siriuse, který kontroloval vlak, jestli v něm nikdo nezůstal.

            Chvíli je sledoval. Bylo vidět, že pokud by chlapec chtěl, tak se km němu ani nedostane, ale neboť se u toho oba smáli, tak mu bylo jasné, že mu to nevadí. Opět se myšlenkami zatoulal k tomu, že by to mohl být jeho syn. Možnost tu byla. Sice se v minulém týdnu sešel s většinou žen, se kterými měl v té době poměr, ale většina jich byla šťastně vdaná a ta druhá, řekla něco v tom smyslu, že i kdyby spolu měli dítě, tak jemu to může být jedno. Všichni – Brumbál a řád – se shodli na tom, že odpověď zná jen ten chlapec.

            Zatřepal hlavou a chtěl na sebe upozornit, ale pobral se ze svých myšlenek právě ve chvíli, kdy Harry chytil Ginny za obě zápěstí a přitáhnul jí k sobě. Chvíli se na sebe jen tak dívali, a pak splynuli v polibku. Chvíli se na ně díval neschopen slova a pak si odkašlal.

 

 

            Pobaveně se díval na Ginninu snahu. V oříškových očích jí poskakovaly nezbedné jiskřičky a on prostě neodolal a přitáhnul jí k sobě. Díval se jí do očí a v té chvíli nemusel ani použít svou moc, aby věděl co Ginny cítí. Naposledy se jí podíval do čokoládových studánek a přerušil tu mezeru, která mezi nimi do této chvíle byla. Nepospíchal. 

            Ginny chvíli nevěděla, jestli se jí to jenom nezdá, ale po té co pocítila, jak se Harry dobývá do jejích úst, ale pak se ho chytila kolem krku a zapojila se do polibku. Možná by zatím mírný a nevinný polibek přerostl v něco víc, kdyby se kousek od nich neozvalo zakašlání. Odtáhli se od sebe a podívali se na toho, kdo je vyrušil. Když spatřili Siriuse, tak Ginny krvavě zčervenala až po kořínky vlasů. Harry se na ní usmál a Siriusovi věnoval omluvné pokrčení ramen a rozpustilý úsměv.

            Samozřejmě, že už věděl, že ho pokládají za Siriova syna, tak proč je v tom ještě neutvrzovat. Od táty toho věděl dost o Siriusově chování a tak mu nedělalo nejmenší problém ho napodobovat. Když vyšli z vlaku, chytil Harry Ginny kolem pasu a společně se zařadili za Rona a Hermionu, kteří si povídali se Siriusem a Moodym, kteří je měli doprovodit na hlavní štáb.    

„Tys to vyved. Teď nebudeme mít chvilku pokoj,“ šeptla Harrymu z ničeho nic Ginny.

„Ještě řekni, že se ti to nelíbilo,“ odpověděl jí na to s úsměvem Harry.

 „Ne, to ne, ale znáš mamku. A ostatní. Jedna polovina řádu ti nevěří a ta druhá mě bude hlídat, abych nevyvedla něco nerozumnýho.“

„Pokud vím, tak starobylé sídlo Blacků je dost velké na to, abychom se v něm dokázali ztratit. Táta mi poradil pár chodbiček a pokojů. Strávil tam jedno léto, ale prý se hrozně nudil, tak prozkoumal dům,“ zašeptal a po té Ginny políbil do vlasů.

            Ginny pobaveně zakroutila hlavou a více se k Harrymu přitiskla. Se spokojenými úsměvy došly až na Grimauldovo náměstí. Harry dům 12 již dávno viděl, ale ostatní to nevěděli, a tak mu Moody ukázal papírek s adresou a ten pak ihned zničil. Jakmile vešli do domu, vrhla se paní Weasleyová na své ratolesti. Harry stál opodál a sledoval je. Až pak se paní Weasleyová podívala na něj. Usmála se na něj a představila se: „Jsem Molly Weasleyová, matka Rona a Ginny. Za chvíli bude večeře, Ginny ti ukáže tvůj pokoj.“

„Sebastian Toren, moc mě těší madam,“ představil se také Harry a pak se vydal po schodech za Ginny.

O tomhle už věděl také. Neposlouchal ani nesledoval Ronovu poštu, ale to samé se nedalo říct o jeho rodičích. Ron svým rodičům napsal, že s ním nehodlá mít společný pokoj, když už ho musí snášet v Bradavicích. Ginny ho zavedla do patra hned za pod půdou. Byli tam poze dva pokoje, o kterých se vědělo a pak tajný vchod do chodby, kde jich bylo nespočet. Tyto tajné dveře byly v každém patře, ale nikdo o nich už nevěděl. A to ani Sirius. Byl to sice jeho dům, ale moc se o něj nezajímal a tenkrát, když tu byl Harryho táta, tak jeho nabídku na to, že ten dům prozkoumají spolu, odmítl.

Vešli do pokoje. Bylo vidět, že v minulosti musel patřit někomu váženému. Stěny byli vymalovány tmavě zelenou a všechen nábytek byl laděný do černé. I koupelna, která k pokoji patřila byla v černé barvě.

„Nikdo neví, komu tenhle pokoj patřil, ale prý je prokletý,“ ozvala se Ginny.

            Harry se na ni otočil a pobídl jí, aby přišla k němu.

„Prokletý?“ Zeptal se, když už byla skoro u něj.

„Hm, prý si sám vybere svého obyvatele, a každé jiného člověka, který se tu pokusí bydlet, prý stihne krutý trest. “ odpověděla a přitiskla se k němu.

„Tak to se mám na co těšit,“ poznamenal a políbil ji.

            Objala ho kolem krku a vše až na Harryho pro ni přestalo existovat. Harry na tom byl podobně. Polibek byl o hodně delší než ten odpoledne a také do něj oba vložili více citů. Pak se od ní Harry jemně odtáhnul a usmál se na ni. Zastrčil jí pramínek vlasů za ucho a pohladil ji po tváři.

„Měli bychom jít,“ řekl Harry.

„Hm. Mně se nechce,“ pronesla Ginny.

„To ti věřím, raději bych tu taky zůstal s tebou, ale nevím, jak by to zkousli tvoji rodiče a řád. Navíc mam takový neblahý tušení, že nás Moody pozoruje.“

„Mám nápad, až bude spát tak mu to oko sebereme schováme ho.“

„Myslíš, že by se dal Moody okrást ve spánku?“ Zeptal se Harry.

„To nějak zařídíš ty, ne?“ Řekla a mile se usmála.

„Seš pěkná potvůrka víš?“

„Samozřejmě.“

„A to, že tě miluju, víš taky?“ Zeptal se Harry s pohledem upřeným do jejich čokoládových očí.

„Teď už jo,“ špitla, stoupla si na špičky a věnovala Harrymu motýlí polibek.

„VEČEŘE!!“ Ozval se ze zdola hlas paní Wealeyové.

„Tak pojď, ať na nás nemusí čekat,“ řekl Harry a ještě před ním, než vyšli ze dveří ji jemně políbil.

 

 

            Od té doby, co přišli z nádraží, je Moody pozoroval. Když viděl jak se ti dva líbají, otočil se na Hermionu a Rona.

„Oni spolu chodí?“

            Ron, který zrovna jedl vánoční cukroví se zakuckal, takže místo něj odpověděla Hermiona.

„No, tráví spolu hodně času, takže  to z mého pohledu není nic divného. Možná je to tak i lepší. Ginny se už tolik netrápí kvůli Harrymu. Vypadá to, jakoby na něj zapomněla.“

            Moddy stočil své oko opět ke stropu a díval se, jak si ti dva povídají.

„Chtělo by to něco na odposlouchávání,“ poznamenal a v momentě již svíral, stejně jako Sirius, Ron a Hermiona, růžovou šňůrku.

            Strčil si jí do ucha a poslouchal.

…me jít.“

„Hm. Mně se nechce.“

„To ti věřím, raději bych tu taky zůstal s tebou, ale nevím, jak by to zkousli tvoji rodiče a řád. Navíc mam takový neblahý tušení, že nás Moddy pozoruje.“

„Mám nápad, až bude spát tak mu to oko sebereme schováme ho.“

„Myslíš, že by se dal Moddy okrást ve spánku?“

„To nějak zařídíš ty, ne?“

„Seš pěkná potvůrka víš?“

„Samozřejmě.“

„A to,že tě miluju, víš taky?“

„Teď už jo.“

 

„Být tebou Moddy, tak na to oko použiju nějaký ochranný kouzlo,“ řekl Sirius a podával šňůrku Ronovi.

„Nějaký šestnáctiletý fracek mě nedokáže okrást,“ pronesl Moody, ale přesto bylo možné v jeho hlase zaslechnou nejistotu.

„VEČEŘE!!“ Ozval se z kuchyně hlas paní Weasleyové.

„Tak jdeme,“ řekl Sirius a jako první se vydal do kuchyně.

            Stále více přemýšlel nad tím, jestli by Sebastian mohl být jeho synem. Viděl v tom klukovi něco známého, ale nemohl přesně říct co to je. Podíval se směrem, kde byl Sebastianův pokoj. Doufal, že se mu nic nestane. Ten pokoj byl vážně prokletý, nebydleli v něm dokonce ani jeho rodiče. Říká se totiž, že pokoj přijme jen toho, kdo je velmi silný. Měla to být jedna z Brumbálových zkoušek, ale i přesto, že to vlastně napadlo jeho, měl výčitky svědomí. Uslyšel ze shora dvojí smích. Smutně se pousmál. Tolik si přál, aby tu teď byl Harry.

17.10.2008 15:31:20
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one