Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Výcvik, změna a setkání

Takže, tuhle kapitolku bych chtěla věnovat opět Stesii, mojí věrné betě. Tahle kapitolka je délkou můj rekord. Má přesně 10 stran ve wordu, tak si toho važte :) Ať se líbí.

Vzal za kliku a otevřel. Vešel do prostorného obýváku spojeného s kuchyní a jídelnou. A tam je uviděl. No uviděl, lépe řečeno uslyšel.

„Jamesi nech toho, to lechtá.“  ozval se ženský hlas.

„Nepovídej?“ odpověděl mužský hlas provokativně.

         Harry se vydal za hlasem. Prošel prostornou halou až do obýváku. Tam na gauči ležela žena se zrzavými vlasy a nad ní se skláněl černovlasý muž, který ji lechtal. Oba se smáli. Harry se ležérně opřel o futra dveří a pobaveně je sledoval. Vlastně to bylo úplně poprvé co své rodiče viděl. Samozřejmě, když byl malý musel je vídat poměrně často, ale na to si nepamatoval. Pak v prvním ročníku v zrcadle, tenhle rok na hřbitově a samozřejmě na fotkách, ale nikdy ne tak, aby se jich mohl dotknout a nebo je sledovat. Ani se nedivil, že si ho nevšimli. Byl zvyklí od Dursleyových chodit potichu. Mezitím si prohlédl obývací pokoj. Byl vymalován světle žlutou barvou a byl vybaven dřevěnou podlahou, krbem, nábytkem ze světlého dřeva a na křeslech a gauči bylo krémové čalounění. Pak tam bylo zrcadlo, avšak bylo v něčem jiné. Jeho povrch se jakoby vlnil.

„Podíváme se co dělá Harry?“ zeptala se z ničeho nic rusovlasá žena. Muž přikývl a oba se vydali k zrcadlu. To se chvíli vlnilo ale nic se nestalo.

„No tak Jamesi musíš na něj myslet pořádně.“  křikla na něj, když se ani po druhém pokusu nic nestalo. Harry se sice výborně bavil, ale nehodlal své rodiče už dál trápit.

„Ehm, ehm.“ ozval se. Oba se jako na povel otočili a upřeli na něj pohled. Chvíli se nic nedělo, ale pak se mu jeho matka vrhla kolem krku a objala ho. On jí obětí opětovala  a z očí se mu spustily slzy.

„Mami.“ zašeptal. Pak se vrhl do náruče svému otci. Najednou se však Lily zeptala.

„Harry, ty jsi mr-“ „ Ne nejsem, ale jsem tu kvůli výcviku. Asi.“ skočil matce do řeči ještě dřív, než se stačila zeptat. Pak se posadili na gauč. Lily k sobě Harryho tiskla a on zase k ní. Povídali si. Harry jim vyprávěl všechny lumpárny co s Ronem a Hermionou prováděli. James se tetelil štěstím a Lily jen protáčela oči. Když jim Harry vyprávěl, jak ve třeťáku napadli ve chroptící chýši Snapea, bylo vidět jak je James na Harryho pyšný. Lily místo toho běsnila vzteky.

„Harry Jamese Pottere uvědomuješ si vůbec, že tě mohli vyloučit? Napadnout učitele.“

„Ale mami, vždyť by ten netopýr jinak předal Siriuse mozkomorům.“ při oslovení Snapea James vybuchl smíchy. Lily je sjela pohledem.

„Jste úplně stejný. Jeden jako druhej. A jestli si chlapče myslíš, že se takhle budeš chovat, až se tam vrátíš tak na to rovnou zapomeň.“ Harry se na ní vyděšeně díval a pak pípl něco jako : Já chci zpátky k Dursleyovým. Lily se nad ním nejspíš slitovala, protože se zeptal jestli nemá hlad. Na vykulený pohled svého syna začala vysvětlovat.

„Víš, po tom co zemřeš, smíš si vybrat podobu, jakou jsi za svůj život měl. Pak se ocitneš tady. Buď dostaneš vlastní, dalo by se říct byt, a nebo budeš moct trávit svůj posmrtný život v bytě někoho jiného. Samozřejmě, že se smíme navštěvovat. Pak je to úplně stejné, až na některé věci, jako by jsi žil. Jíš, spíš a tak dále. Tak co, dáš si něco k jídlu?“ přikývl.

Ještě ten den za ním přišla Nora a řekla mu,jak bude jeho výcvik vypadat.

„Takže První tři měsíce si tě do parády vezmou tvoji rodiče. Je jen na nich co tě naučí, ale rozhodně posílí tvojí fyzičku. Pak tě bude každý z nás učit měsíc a půl. A den předtím, než odsud odejdeš se utkáš se Sandrou. Možná si myslíš, že měsíc a půl je málo a my máme v zásobě milión kouzel, které se až na tebe žádný smrtelník nenaučí, ale opak je pravdou. Každý z nás má jen pár kouzel, ale zase silných a myslím, že pokud se je naučíš, tak máš hodně velkou šanci na úspěch.“  S tím se zvedla a odešla. Harry si myslel, že na něj budou rodiče mírní, ale to se sakramentsky spletl.

         Hned druhý den ho James vytáhl z postele v šest. Jak mu jeho otec s nadšením sdělil, tak jeden měsíc se budou věnovat hlavně jeho fyzičce, meditaci a lektvarům a to za prvé protože ještě není hotová jeho hůlka a za druhé, k tomu aby zvládl náročná kouzla, potřebuje mít dobrou kondici. Taky zjistil, že místo kde se nachází, je nádherný a docela velký zámek s velkými zahradami a jezerem. Netrvalo dlouho a na jeho těle se začali objevovat svaly a aniž by si to uvědomil, začal se měnit a to nejen povahově, ale i vzhledově. Jeho otec mu dokonce nabídl, že mu pomůže stát se zvěromágem. On nadšeně souhlasil. Sice na prvních proměnu potřeboval hůlku, ale ještě předtím si musel uvařit lektvar, který zvládl po dlouhém měsíci na poprvé. Po vypití se mělo kouzelníkovy, který to vypil, zdát o zvířeti, do kterého se bude proměňovat. Harry byl svou zvířecí podobou docela překvapen. Přesně po měsíci a půl, když zvládal lektvary na jedničku za ním přišla Melani. V ruce měla podivnou krabičku, kterou Harrymu beze slova podala.

„Páni.“ uniklo mu, když uviděl svou novou hůlku. Byla jakoby tvořena ze šesti slabších proutků. Měla černou barvu a na každém proutku byl malý symbol.

„V každém z těch proutků je jiná substance, ale je mocná. Každý z nás vyrobil jeden proutek a až dokončíš výcvik u každého z nás, řekneme ti, jaká substance se ukrývá právě v tom proutku, který kdo vytvořil. Teď musím jít.“ rozloučila se a odešla.

Od té doby začal Harry používat i hůlku. Pár dní po tom, co ji získal, se již dokázal proměnit, nad čímž James kroutil hlavou. Brzy mohli Harryho rodiče poznat, jak je jejich syn učenlivý a schopný i v jiných kouzlech. Učili ho to nejdůležitější, co sami uměli.

Čas, který měl strávit s rodiči utekl jako voda. Netrvalo dlouho a stál v té samé místnosti, kde se probudil před třemi měsíci. Uprostřed místnosti byla jakási miska.

„Tady si teď vylosuješ, kdo tě bude učit první.“ Řekl Oskar.

         Harry přikývl, přistoupil k misce a vytáhl si papírek. Papírek, který  měl červenou barvu. Melani se na něj usmála a pokynula mu, aby přešel k ní. A tak začal jeho výcvik. Jak už mu Melani řekla, měli sice pár kouzel, ale i těch pár mu dalo pořádně zabrat.

„Tak Harry, začneme s Amorovým šípem. Ten na koho ho pošleš, bude řekněme jistou dobu v takové euforii lásky, že než se vzpamatuje, tak ho stihneš odzbrojit a svázat. Pokud ho vyšleš na mozkomora, tak ten zemře. Tak, teď mysli na všechnu lásku, jakou si kdy cítil. Mysli na to, že chceš aby ten pocit, znal i někdo další. Až si budeš jistý, že víc lásky v sobě nenajdeš, tak všechen ten pocit vypusť do hůlky.“ Harry celou dobu poslouchal a dělal to, co mu řekla. Když nakonec vyslal kouzlo otevřel oči. Před sebou mohl vidět světle růžový paprsek, který měl tvar šípu a byl připraven k útoku. Vyvalil oči. Nečekal, že se mu to povede na poprvé. A Melani asi taky ne. Pěknou chvíli jen tak koukala na šíp. Pak Harrymu pokynula, že ho může zrušit.

„ No dobře. Tak tohle bylo jedno z těch lehčích. Budeme pokračovat.

         Zbytek měsíce strávil tím, že  se učil účinné štíty a kouzla a všechny měly stejnou podstatu. Lásku. Ani si nevšiml, jak se mění. Jakmile se totiž naučí ovládat nějaké schopnosti, získá tím vždy něco co ho tak trochu změní. Podoba, charakter  a tak podobně.

„Poslední,co se naučíš je kouzlo, kterým můžeš někoho zachránit. Může ho od smrti dělit vlásek, vyléčíš ho, ale jakmile jednou zemře už ho nebudeš moct vrátit zpět. Tak zavři oči a soustřeď se. Pamatuješ si, jak ses učil Amorův šíp? Je to něco podobného akorát se musíš víc soustředit. Možná si už přišel na to, že všechna kouzla co se zde naučíš si pamatuješ aniž by ses je musel dál učit. Tak, máš to? Dobře, teď načrtni ve vzduchu srdce. Správně, otevři oči a podívej se na svůj výsledek.“ a opravdu předním na zem klesala jakási červená mlha, která když se dotkla země zmizela.

„ Vše co sem tě měla naučit umíš, což znamená, že je načase, abych ti oznámila, jakou substanci má proutek ode mě. Je v něm pírko z prvního pegase. Možná se divíš, ale pegas byl jedním ze zvířat, do kterého jsem vložila část svých schopností. A teď, tady máš malý dárek od mé, teď už i tvé moci.“ řekla a vyčarovala před ním zrcadlo.

Harry se nestačil divit. Vlasy, které dřív trčeli na všechny světové strany, byli na dotek hebké a jemně se vlnili a měl je dlouhé k ramenům. Brýle už dávno nenosil, takže mohl vidět dva smaragdy, které vyzařovaly lásku. Rysy mu zjemněli a trochu se vytáhl. Nepočítal k tomu svaly a ladnou chůzi, které získal při trénincích a ze zvířecí podoby. A ještě něco. Jizva, ve tvaru blesku také zmizela.

„Kdo jsi?“ zeptal se Harry svého odrazu a Melani se musela začít smát. Pokud takhle reagoval on, jak budou reagovat jeho rodiče, kteří ho neviděli měsíc a půl? No je pravda, že kdybyste vedle sebe postavili starého a nového Harryho, neřekli by jste, že je to jedna a ta samá osoba. Ne, tohle byl někdo jiný.  A to zatím získal jenom něco od ní.

„ Pojď ještě ti někoho představím a pak se vrátíme, aby si mohl pokračovat ve výcviku. Sice pochybuji, že je někdy potkáš, ale to je jedno.“ řekla a vedla ho dlouhou chodbou. Nakonec otevřela jedny dveře z třešňového dřeva. Pokynula mu, aby vešel. Poslechl a porozhlédl se kolem. Na různých polštářcích seděli dívky a chlapci. Měli jemné rysy a ze zad jim rašili nádherná bílá křídla s růžovým odleskem.

„Tohle jsou, Harry, andělé lásky. Pomáhají mi a pokud se někdy ocitnou v tvojí blízkosti a ty budeš potřebovat pomoc, pomohou ti. Tak jdeme.“

         Vešli do stejné místnosti jako minule. Lily a James na svého syna chvíli zírali, ale pak se mu Lily vrhla okolo krku.

„Harry jsi to opravdu ty?“ ptala se nevěřícně a prohlížela si ho. Harry jen pokrčil rameny a nervózně se podrbal ve vlasech.

„Tak Harry, teď si vytáhneš další lísteček a za dva dny ti opět začne výcvik. Tak prosím.“ pobídla ho Sandra. Přikývl. Chvíli šmátral a nakonec vytáhl světle modrý lísteček.

„Tak za dva dny, Harry.“ řekl Oskar, když si všiml barvy. Harry přikývnul.

         Ty dva dny si s rodiči užil. Oni ho během výcviku neviděli a tak si svého syna užívali jak nejvíce mohli.  A on jich. Za dva dny si pro něj Oskar přišel.

 „Jako čas mám spoustu kouzel. Jak něco změnit, dostávat se do minulosti nebo do budoucnosti, ale pokud bych tě tyto kouzla naučil, tak mi věř, že by to nedopadlo dobře. Ale abys neřekl, že se tu budeme celý měsíc a půl flákat, tak tě naučím bojovat. A to s mečem. Ve válce se totiž budeš jistě potýkat i s takovými stvořeními, které lze přemoct pouze mečem. A to nemluvím o tom, že v první válce povolal Voldemort i anděly smrti. Tak jdeme na to.“ 

         Trénovali s dřevěným mečem, ale jeho špička byla očarována tak, že pokud by jste zasáhli na smrtelném místě, tak rudě zazáří. Neučil se pouze boj s mečem, ale i hod hvězdicemi a dýkami. První půlměsíc mu to vůbec nešlo, ale jakmile si opět přivlastnil rychlé reflexy a techniku, šlo mu to. Po měsíci a půl byl v šermu tak dobrý, že by se asi hledal jen těžko někdo, kdo by ho přemohl. Házením hvězdic a nožů si zlepšil přesnost a postřeh. Poznal jak vítr nebo cokoliv jiného ovlivní let hvězdice, takže i pokud byl silný vítr, dokázal hodit hvězdici tak, aby byla co nejblíže středu terče. Po měsíci a půl při poslední hodině mu Oskar podal něco zabalené v látce. Harry to rozbalil a uviděl nádherný pás, na kterém byli připevněni čtyři hvězdice a čtyři vrhací nože. A vedle byl nádherný meč. Podobal se samurajskému meči, ale tenhle byl něčím zvláštní.

„Ty hvězdice a nože se k tobě potom sami vrátí, takže nemusíš mít strach, že by jsi je ztratil. A teď pojď, představím ti svoje pomocníky. Určitě se už na rodiče těšíš. A ještě něco. Možná se to neprojeví hned, ale od moci času si také dostal takový menší dárek. Pokud v bitvě ztratíš přehled, budeš moct zastavit čas. Stačí na to pomyslet. Samozřejmě nemůžeš nikoho zabít, ale budeš se moc zorientovat. Tak tohle jsou moji pomocníci, andělé času. Moc se s nimi nesetkáš, pouze pokud se poruší pravidla času. Tak pojď půjdeme, musíš se toho ještě hodně naučit. A abych nezapomněl, v mé části hůlky je prach z velmi vzácného stromu. Poslední roste tady u nás. Tvá moc bude dvakrát tak velká, než je teď.“  řekl Oskar a pokynul mu, aby šli.

         Opět ta samá místnost, opět ti stejní lidé. Oskar se beze slova posadil vedle Melani. Harry opět přešel k misce. Tentokrát popadl první lísteček, který mu přišel pod ruku, což byl hnědý.

„Tak fajn Harry. Za dva dny se uvidíme.“ řekl s úsměvem Bill. Chlapec kývl, jako že rozumí. Dva dny opět strávil s rodiči. James mu pomáhal vymýšlet různé pastičky, ale Lily jim vždy papíry popsané plány sebrala a schovala.

„Ale mami, vždyť to není fér.“ křičel za ní Harry, když jim opět sebrala hustě popsaný papír.

„Ne, fér by to nebylo pro ty chudáky učitele. Brumbál by se sice možná výborně bavil, ale třeba takovou McGonagalovou by mohl trefit šlak.“ odporovala svému synovi.

„No nic, Harry, je čas.“ řekl James při pohledu na hodiny.

„Jasně. Tak za měsíc a půl.“ zavolal, mezitím co utíkal ke dveřím.

         Další měsíc probíhal podobně jako ten předchozí. Bill, jakožto Osud, ho také nemohl naučit všechna svá kouzla, ale nějaká se tam našla.

„Tak Harry, jedno z kouzel, které tě naučím, je Prozření. Je to něco jako Nitrobrana, avšak liší se v tom, že o tom, ten na koho to použiješ, nebude vědět a také neuvidíš pouze jeho vzpomínky, ale i život. Dozvíš se proč si zvolil právě takovou cestu, na které straně doopravdy stojí a další užitečné věci. Takže soustřeď se a mysli na to, že se chceš dozvědět minulost určitého člověka.“

         Jestli si kdy Harry myslel, že je nějaké kouzlo těžké, tak proti tomuhle to byl slabý odvar. Až za 2 týdny se mu to konečně podařilo. Pak ho ještě Bill naučil dvě lehčí kouzla. Jedním se dokázal vrátit do minulosti a učit se třeba z bitev. Nemohl zasahovat, pouze se učit. Jistě řeknete, že tohle by měl mít v režii Oskar, ale to byl právě ten omyl. Vždyť právě Osud rozhodoval o tom, co jak dopadne. A to druhé bylo kouzlo, které mu ukázalo různé volby jeho dalšího kroku.

„Tak Harry. Tvůj výcvik u mě je u konce. Vedl sis skvěle. Dar mé moci, bych řekl, ti bude hodně užitečný. Dokážeš rozpoznávat auru a povahu jakéhokoliv člověka. A ještě něco. V hůlce ode mě je ukryt vlas vládce elfů. Právě oni mě dokázali kolikrát obelstít. Rád bych ti představil i nějakého svého anděla, ale bohužel. V mých službách je pouze jeden a ten teď někde lítá a pak samozřejmě sudičky, ale ty by mě asi prokleli, kdybych je vyrušil. Tak pojď. Jsem moc zvědavý, kdo tě bude učit tentokrát.“ dořekl Bill a vedl Harryho dlouhou chodbou zpět.

         Vše probíhalo stejně. Tentokrát si však vytáhl lísteček černé barvy a nemusela ho ani Sandra oslovit, aby věděl, že další měsíc a půl stráví s ní. Samozřejmě, až po dvou dnech, které  mu dělali společnost rodiče.

„ Abych ti pravdu řekla, nečekala jsem, že tě dostanu tak brzy.“ řekla Sandra, když vedla Harryho do výcvikové budovy.

„ Jak asi víš, neznám jiná kouzla než která zbavují života. Jistě, můžeš namítnout, že k tomu stačí avada, ale ta ti po použití rozdrásává duši. Kouzly, která tě naučím, budeš moct zabít aniž by to nějak poškodilo duši. Takové kouzlo je jenom jedno, ale pak znám také kouzla, která člověka uvedou do spánku, tolik podobnému smrti. A samozřejmě kouzlo, které působí jako Mozkomor. Tak dáme se do toho a začneme tím nejednodušším. Což je Hlas svědomí. Člověk, na kterého je použit prožívá všechny zlé věci co provedl. Potom ti řekne i číslo trezoru v bance, krevní skupinu, no prostě všechno. Připraven?“

         Do těhle kouzel se Harymu moc nechtělo, ale nakonec si řekl ,že pokud mu to pomůže zničit Voldemorta, tak to za to stojí. Sandra ho kontrolovala a nic mu neodpustila. Nejvíce mu asi dělalo problém kouzlo smrti.

„No tak Harry. Představ si, že na tom závisí život zbytku lidstva.“ poučovala ho Sandra.

„No tak fajn.“ šeptl Harry. Pomyslel na to, že by najednou z jeho života mohli zmizet jeho blízcí, mávl hůlkou a z jejího konce se vyřítil černý paprsek.

„Hurá.“ řekla si pro sebe Sandra, ale Harry jí stejně slyšel.

„Takže, tato strastiplná cesta je za námi. Umíš to co umím já. Od mé moci jsi také získal dárek. Vlastně dva. Ten první tě potěší, ten druhý už tolik ne. První je, že budeš moct promlouvat s mrtvými a to pomocí mediace, kterou se také naučíš, ale až později. A ten druhý je, že dokážeš poznat, když člověk umírá a není mu pomoci. Občas se to hodí, ale je to spíše prokletí než dar. A má část hůlky. Žíně z krále testrálů, neboť právě on byl poslem smrti, než na něj kouzelníci uspořádali lov. Ale jistě jsi si spočítal, že nám chybí ještě týden výuky. Ten týden strávíš s mými pomocníky, anděly smrti. I oni tě něco naučí a něčím tě obdarují, ale neptej se mě, co s tebou mají v plánu, protože vážně netuším. Tak pojď.“ řekla a vedla ho spoře osvětlenou chodbou.

„Jak jsi to myslela s tou meditací? Vždyť tu nemůžu zůstat dýl než rok, ne?“ ptal se zmateně Harry.

„Neměl by jsi, ale zůstaneš tu o jeden měsíc déle, tedy do konce srpna. To se budeš učit právě meditaci, etiketu a slušné chování. Možná nějaký tanec nebo jazyk a nebo hraní na nějaký hudební nástroj. Hodláme z tebe totiž udělat vychovaného člověka, protože až se vrátíš na svět, budeš někdo jiný. Harry Potter zemřel, tedy alespoň prozatím. To je právě tvoje eso v rukávu. Tak jsme tady. Hodně štěstí.“ řekla a strčila ho do dveří na konci chodby.

         Rozhlédl se kolem. Mohlo tam být kolem šedesáti postav. Ženy, děvčata, muži i chlapci. Všichni měli černé vlasy, oči, oblečení a ze zad jim rašila černá křídla. Kdyby si Harry nevšiml, že mají každý jiné rysy, vsadil by se, že jsou to příbuzní. Všichni si ho zvědavě prohlíželi. Pak jedna dívka vstala a došla k němu.

„Mé jméno je Iris.“ představila se a podala mu ruku.

„Harry.“ odpověděl a s úsměvem její ruku přijal. 

Pak se mu představili i ostatní a jeho výcvik začal. Učili ho jak využívat stínů ve svůj prospěch, plížení, jak se zneviditelnit a nakonec i jak ovládat svá křídla, která mu dva dny po tom, co k nim přišel, narostla. Byly černé s bílím, jakoby paprskovitým okrajem. Avšak nastalo i loučení.

„Tohle máš od nás, abys nezapomněl!“ řekla Iris a připnula mu na krk řetízek s přívěškem, který měl tvar černého anděla.

„Nezapomenu. Děkuji.“ objal ji a vydal se za Sandrou.

„Hm... pěkné, hlavně je nezapomeň schovat. Nedokážu si totiž představit reakci tvých rodičů.“ ocenila jeho křídla a vedla ho již tak známou chodbou zpět do haly.

Harry ji poslechl a natáhnul si košili. Tam, kde ještě před chvílí byla křídla, měl teď kůži světle růžovou.

         Jakmile vstoupili, pokynul Oskar Harrymu k misce. Kývl a vytáhl jeden ze dvou lístečků. Byl světle žlutý. Nora se na něj usmál a on jí úsměv opětoval.

         Dva dny u rodičů uplynuly, tak jako vždy. A pak následoval výcvik u Nory. Šli jako vždy dlouhou chodbou až to Harrymu nedalo a zeptal se: „ Noro to jste tu jenom vy. Myslim vás šest?“

„ Ne, ale s námi ses již setkal. Nepopírám, že ses nesetkal se Závistí, ale záviděl jsi vždy obyčejné věci, jako je rodina a tak. Zatímco s námi šesti... . Tak jsme tu. Začneme hned s výcvikem. První kouzlo, které je takové lehčí je, že budeš moct někomu předat část své naděje, která myslím je hodně velká. Představ si svou naději jako velkou kouli. Z té část odeber, stačí kousek, a vyšli ji k člověku, kterému je určena, tedy teď mě. Hůlkou mávni jenom lehce….

         Po tomto kouzlu následovalo ještě to, jek naději vzít, což se určitě taky někdy hodí. To však byla časově omezená kouzla. Pak se také naučil nahlížet na různé věci z mnoha úklů pohledu, což bylo hodně těžké.

„Tak Harry, náš výcvik je u konce. Od naděje jsi také získal jistou moc. Kam přijdeš, tam se každému uleví a i v tom nejhorším čase v něm vzroste plamínek naděje. A má část hůlky. Je v ní pírko ze stříbrné holubice. Právě ona byla považována za posla naděje. Já žádné pomocníky ani anděly nemám, takže se vydáme na cestu, Jonathan se už na tebe těší.“

„Ahoj Harry, myslím že ten obřad s těmi lístečky dnes můžeme vynechat. Běž za rodiči a sestavte spolu tvůj rozvrh na ten poslední měsíc.“ řekl Jonathan.

„ Dobře.“ odpověděl a spěchal za svými rodiči. 

         Sestavit rozvrh. Harry si myslel,že to nebude nic hrozného, ale opak byl pravdou. První týden se mu střídala meditace s etiketou, druhý týden tanec s hrou na klavír, třetí týden to byla francouzštinu a vychování, a poslední na řadě byla hra na flétnu a runy.

„Jak se tohle můžu všechno naučit za jeden měsíc.“ protestoval Harry, když ten rozvrh viděl. Tři věci z toho rozvrhu byli nutné, jak mu říkala Sandra, ale ty ostatní si prosadila jeho matka.

„Uvidíš, zvládneš to. Věř mi.“ odpověděla na to Lily s úsměvem.

„Pochybuju. Musim jít, tak ahoj.“ křikl a vydal se za Jonathanem, který na něj již čekal.

         Jonathan k němu neměl žádné úvodní řeči, jako všichni ostatní, ale začal hned s výcvikem.

„Představ si svou energii jako nějaký celek. Z něho část odeber a vypusť ho do té osoby, které je určen. Jemněji mávej hůlkou a soustřeď se. Tohle kouzlo sice nikomu nevrátí život, ale pokud bude někdo na pokraji sil, tak mu můžeš část své energie předat a tak zajistit, aby žil. Hlavně si musíš být jistý, že ty sám máš energie dost. Dobrá, teď mávni s hůlkou, jako kdybys jí chtěl někomu pokynout. Tak a je to.  Můžeš na sebe být hrdý. A pokračujeme. Druhé kouzlo vrací život, ale je hodně náročné a kolem jeho použití je několik zákonů. Které musíš dodržovat. Takže za prvé nikdy neoživuj člověka, který je mrtvý déle, než pět minut. A za druhé život můžeš vrátit pouze člověku, který zemřel násilnou smrtí, většinou kouzlem. Tyhle dvě pravidla musíš dodržovat. Tak jdeme na to.

         Kouzla, která ho Jonathan naučil, byla pro Harryho důležitá. Jak vyléčit někoho, koho dělí od smrti jen vlásek, a podobně. To, že šel Jonathanovi doslova na nervy šlo poznat. Některá kouzla mu vůbec nešla  a navíc se rád myslí toulal u svých přátel, kmotra a dalších.

„Ten útrpný měsíc a půl je za námi. Od mé moci jsi dostal, řekněme takovou zvláštní věc. Vše živé, tedy to co je na tvé straně, ti pomůže. Navíc mozkomorové, upíří, démoni a tak podobně ucítí tvou auru a budou se od tebe snažit dostat co nejdál. A část mé hůlky obsahuje pírko jednoho z prvních fénixů, jistě víš proč a teď pojď. Je čas abys ukázal, co ses naučil. 

         Znovu se vraceli do místnosti, kde dříve tahal z misky papírky, ale dnes, tam kromě sedmi židlí nic nebylo. Všechny až na jednu byly obsazeny. Sandra stála uprostřed sálu a znuděně si prohlížela prsty. Pohledem střelil po svých rodičích. Oba se na něj povzbudivě usmáli.

„Tak Harry, dáme se do toho, ať se můžeš jít věnovat takovým těm věcem, jako je slušné chování...“ řekla s milým úsměvem Sandra.

 Harry jen kývl a vytáhl si hůlku. Oba dva kolem sebe chvíli kroužili, a pak Sandra vyslala první kouzlo. Byl to černý paprsek. Harry se ušklíbl a před sebou vytvořil zářivě rudý štít, který kouzlo pohltil. Nyní to byl on kdo vyslal kouzlo.Zářivě oranžový paprsek vyrazil z jeho hůlky a  Melani zalapala po dechu. Tohle kouzlo se Harrymu sice povedlo, ale ne v takovém stádiu. Sandra proti kouzlu použila šedý štít a s novým elánem se pustila do bitvy.

Bojovali už asi dvě hodiny. Harry byl vyčerpaný, ale nedával to na sobě znát. Už se mu podařilo několikrát Sandru zasáhnout, ale ona mu to stejnou  měrou oplácela. Narazilo do něj nějaké kouzlo, které ho odhodilo na zeď. Po tom co sjel dolů zůstal ležet.

„Tak fajn. Kdybys byla Voldemort, tak se zvednu a du bojovat dál, protože i přes to všechno pořád ještě člověk. Ale ty Sandro, neuraz se, si přece jen nadpřirozená bytost a co víc Smrt. A Smrt se nedá porazit.“ dostal ze sebe a čekal, až mu řeknou, že neuspěl, takže ho překvapilo, když začali tleskat.

„Máš pravdu Harry. Nemůžeš mě porazit, ale ty jsi stejně vyhrál. Dokázal si přiznat, že mě neporazíš  a to jen tak někdo nedokáže. Uspěl jsi. Pojď sem.“ vyvedla ho Sandra z omylu.

         Harry se zvedl a vydal si k nim. Jakmile stál před nimi, zvedli mu  ruce nad hlavu a začali odříkávat nějaký latinský text. Najednou na šíji ucítil jakoby mravenčení, které skončilo spolu  textem.

„ A nyní jsi označen, jako bojovník. Bojovník nás všech, ale hlavně bojovník smrti.“ pronesl Oskar a vyčaroval dvě zrcadla, takže si Harry mohl prohlédnout znak, který ho navždy bude odlišovat od ostatních lidí.

         Další měsíc byl, řekněme, tak trochu zmatený. Harry ze začátku nestíhal. Ono kdo by stíhal, když se má za jeden týden naučit jeden jazyk a další týden druhý jazyk. Naštěstí měl Oskar slitování a od Moudrosti mu přinesl brčálový lektvar. Po jeho vypití si zapamatoval vše, co se naučil. To pak šlo samo od sebe. No teda až na ten tanec. Harry nemohl pochopit, proč někdo vymyslel tolik tanců.

         Zrovna měl poslední hodinu run, když do pokoje vlétl Pieris a nesl Harrymu dopis s bradavickou pečetí.

 

Sebastiane Torene,

 

S radostí Vám oznamujeme, že jste byl přijat na školu čar a kouzel v Bradavicích. Na přiloženém pergamenu máte pomůcky pro tento rok. Školní rok začíná 1.září. V obálce máte také přiloženou jízdenku na vlak, který odjíždí přesně 31. srpna z nádraží King’s Gross, nástupiště 9 ¾  přesně v 11 hodin.

 

                                                   Minerva McGonallová- zástupkyně ředitele.

 

„Sebastian Toren?“ zeptal se Harry a podíval se na svou matku.

„Hm, nelíbí se ti na tom jménu něco?“ ptala se Lily.

„Ne, to ne. A kdy si půjdu koupit věci do školy?“ ptal se se zájmem.

„Zítra. Zítra totiž odcházíš.“ řekla Lily smutně.

„Bude se mi stýskat.“

„Mně taky zlatíčko. Mně taky.“

 

                                                   *     *      *

 

         Druhý den bloudil Harry po Příčné ulici. Tak se to tu za ten měsíc změnilo. Kouzelníci chodili po skupinkách a obezřetně se rozhlíželi. A nyní si prohlíželi Harryho nedůvěřivým pohledem. Měl na sobě černé kalhoty a tmavě modrou košili. Za opaskem měl hůlku, v jedné ruce seznam  a v druhé už několik tašek. Pierise nechal ve svém pokoji v Děravém kotli. Zamířil do Krucánklů a Kaňourů. Ke své velké smůle nebo štěstí tam narazil na Ginny, Rona, Hermionu, Freda, Georgie, Remuse, Siriuse a Moddyho. Zhluboka se nadechl a stále dokola si opakoval, že se nesmí prozradit.

         Skloněn nad pergamenem právě procházel jednou uličkou, když do někoho narazil. Vzhlédl a uviděl dvě oříškové oči orámované zrzavou kšticí vlasů. Knihy, které držela spadli a tak se sehnul a pomohl jí je sebrat.

„Děkuju.“ pípla.

„Není zač.“ řekl, pousmál se a podíval se jí do očí. A to právě byla ta chyba. Ginny zalapala po dechu a zašeptala: „ Harry, jak…“ Nedokončila svou otázku, protože jí ústa přikryl rukou.

„ Tady ne, Ginny. Přísahám, že ti to všechno vysvětlím, ale ne tady. Dostanete rozchod?

Přikývla.

„Tak se jich nějak zbav a já na tebe budu čekat za půl hodiny u Floriana. A nikomu to neříkej.“ dořekl a chtěl odejít, když se zarazil a zeptal se: „Jen by mě zajímalo, jak jsi to poznala?“

„Harry tvoje oči bych poznala kdekoliv a kdykoliv.“ Řekla s pýchou v hlase. Harry se pousmál a zmizel.

         Po cestě do Děravého kotle si v duchu nadával, jak mohl udělat takovou chybu hnde na začátku. A pak si vzpomněl. Ten tajemný úsměv Melani, tenkrát když se spolu bavili.

 

„ Víš co mě tak trochu mrzí? Že mě nikdo nepozná a já jim o sobě říct nemůžu.“

Melani se tajemně usmála a pak šeptem řekla: „ Nech se překvapit Třeba se najde někdo, kdo tě pozná, díky jedinému pohledu do očí.“

 

 

 

 

 

 

16.04.2008 16:43:52
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one