Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Výslech

Tak, a je tu další kapitolka k Bojovníkovi. Je celkově o ničem a také je docela krátká, za což se omlouvám. Je věnovaná Auše, za spřátelení. Omlouvám se za chyby, není opravená.

Několik kouzelníků stálo před dveřmi na ošetřovnu a čekalo, až skončí rozhovor, který probíhal uvnitř.Jen jedna rusovláska, která si doslova vydupala povolení tu být, klidně seděla a sledovala počínání ostatních.

 

***

 „Stejně mi to vadí,“ protestoval už po sté Harry.

 „Poslouchej mě. Říkala jsem ti tu už stokrát. Zabít si ho musel. Díky tomu, že jsi použil má kouzla, nemáš rozervanou duši a splnil jsi to, co jsi jako Bojovník smrti slíbil. Ale dost o tvé nevoli k tvému poslání. Ten souboj byl vážně úchvatný. Celou dobu jsme tě tam sledovali. Tví rodiče jsou na tebe moc pyšní. Lily, pak musela Jamese krotit, aby po Billovi něco nehodil, protože prohlásil, že on věděl, že to takhle dopadne,“ řekla mu konečně část toho, co jí leželo na srdci.

 „Tomu vyřiď, že už ho mám dost. Jak si tohle představuje? Nejdřív se rozhodne nás dát s Ginny dohromady a teď tohleto. Řekni mu, že jestli nezařídím, abychom byli zase spolu, tak najdu nějaký způsob jak se tam za ním dostat a …“

 „Zadrž,“ přerušila ho se smíchem Sandra. „Bill vás nechtěl rozdělovat, ale věděl, že pokud bys ji vzal s sebou, tak by jsi se víc zajímal o ní, než o Voldemorta a tak udělat tohle. Řekla bych, že už dávno udělal něco pro to, aby jste se vrátili k sobě. Neboj se, nějak to dopadne.“

 „Hm, jen aby,“ zamumlal Harry.

 „Mám tě pozdravovat od Iris a vyřídit ti, ať se brzy uzdravíš, že ti drží palce a že se moc těší, až se zase potkáte. Už budu muset taky jít. Povinnosti volají. Ale ještě předtím, ti musím něco říct. Po smrti se staneš andělem smrti, ale přitom budeš se svou rodinou. Takže jím budeš jen tak na půl,“ řekla mu vše co měla na srdci.

            Harry se zamyslel na d jejími slovy, takže si ani nevšiml, že se otevřely dveře a dovnitř se nahrnula polovina řádu s brumbálem v čele. Toho ale brzy předběhla Ginny a s omluvným úsměvem se posadila do rohu místnosti.

 „Tak poslouchej, chlapečku,“ začal Moddy. „Skoro nikdo z nás ti nevěří. Kdo jsi: Toren, Potter nebo někdo jiný?“

 „Co myslíte, Moddy?“ zeptal se unaveně Harry.

 „Tady klademe otázky my,“ vyštěkl kouzelník a vyslal na chlapce políčkovou kletbu.

            Harry počkal, až se všichni uklidní. Mezitím věnoval Ginny jeden úsměv, která ho starostlivě pozorovala. ‚Vše bude v pořádku.‘ Naznačil ústy a počkal, dokud – sice nepřesvědčeně – přikývla. Pak se otočil zpět k řádu.

 „Kdo tedy jsi?“ zopakoval svou předešlou otázku bystrozor.

 „HarryJames Potter – jediný syn Jamese a Lily Potterových, Vyvolený, Chlapec- který – přežil, Bojovník smrti a několik posledních měsíců i Sebastian Toren,“ odpověděl po pravdě.

            Moddy však vypadal, že ho odpověď ještě víc rozzuřila. Pozvedl hůlku a vyslal na zraněného chlapce k všeobecnému úžasu a překvapení – Crucio. Chlapec se vzepjal a v tichosti trpěl.

 „Moddy, zbláznil jste se?“ vykřikla profesorka McGonagalová.

 „Ten kluk si z nás nejspíš střílí. Pottera přece poznám,“ řekl, ale kouzlo ukončil.

            Harry se trhavě nadechoval a snažil se potlačit bolest, která se mu rozlévala celým tělem. Nejraději by Moddyho proklel, ale věděl, že ještě nemá dost sil.

 „Tak znovu. Kdo jsi?“ pokračoval Pošuk.

 „Už jsem vám to řekl,“ dostal ze sebe těžce tázaný.

 „Jak tak koukám, tak to z vás po dobrém nedostaneme. Slečno Weasleyová, pojďte sem.“

 „Mé dcery se ani nedotkneš,“ pohrozila mu paní Wealeyová, ale on na ni nebral ohled.

„Crucio,“ pronesl a díval se, jak se dívka svíjí a naříká bolestí.

            V tu chvíli se v Harrym vzedmula vlna vzteku. Sáhl na dno svých sil a vyslal proti Moddymu surovou magii, která která ho jako tlaková vlna odmrštila na protější stranu místnosti.

 „Už se jí ani nedotknete, Moddy. Jinak poznáte, že už nejsem ten kluk, co se bál setkání s Voldemortem,“ řekl temně a zadíval se na něj očima plnýma zloby.

            Ginny se pomalu zvedla a chtěla se rozběhnout k Harrymu, ale zákaz jí v tom zabránil. Otočila se s prosícím pohledem na rodiče, kteří po chvíli váhání přikývli.Zákaz byl zrušen. Ginny neváhala a vrhla se Harrymu do náruče.

 „Harry, ach, Harry,“ opakovala stále jeho jméno, tiskla se k němu a po tvářích jí tekly slzy.

 „Neboj se, budu v pořádku. Jen si potřebuju odpočinout. A pak se pomstím Moddymu. Nikdo nebude ubližovat mojí princezně,“ řekl jí a nevšiml si, že je všichni slyšeli.

 „Tak dobře. Odpočiň si. A já jim řeknu, co budu moc,“ řekla mu s něžným úsměvem a lechce ho políbila.

            Harry víc pobídek k tomu, aby usnul, nepotřeboval. Všichni sledoval, jak mu Ginny starostlivě rovná přikrývku a opatrně, aby ho snad nevzbudila, mu odhrnuje vlasy z obličeje.

 „Nepůjdeme někam jinam? Potřebuje se vyspat,“ promluvila najednou Ginny a všem přišlo, že najednou dospěla.

            Pryč byla ta rozverná a poslední dobou utrápená holčina. Teď tu stála starostlivá dívka. Brumbál přikývl a vyzval je, aby se vydali do ředitelny. Ginny se po dlouhé době usmívala a všímala si dění okolo. V ředitelně se posadila rovnou do křesla a počkala až se usadí ostatní. Pak začala vyprávět.

05.02.2009 18:08:03
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one