Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Dopis a setkání

Ehm, takže jak jste si jistě všimli začínám s novou povídkou. Snad se vám bude líbit. Nevím kdy tu přibyde další kapitolka, protože se musím učit na středu.  Jedu na dějepisnou olympiádu tak doufám, že mi budete držet palečky. Je to sice jenom okresní kolo, ale štěstí se hodí ne? Jinak si napište  k čemu byste chtěli další kapitolku.

Čtrnáctiletý skoro patnáctiletý mladík se probudil do dalšího červencového rána.  Na zelené oči si nasadil černé kulaté brýle a černé rozcuchané vlasy ledabyle projel rukou. Nemělo smysl se pokoušet se je učesat. Krásná sova sněžná pozorovala svého pána, jak se obléká do vytahaného oblečení a do zadní kapsy kalhot si strká svou hůlku. Někdo by řekl, že je to obyčejný chlapec,  ale opak byl pravdou. Byl to kouzelník a ne ledajaký. Od ostatních ho odlišovala nachová jizva ve tvaru blesku na čele. Ano, tento mladík byl Harry Potter, Chlapec, který přežil, Nejmladší výherce turnaje tří kouzelníků, nebo pomatený blázen, který touží po pozornosti. No tak si vyberte. První měsíc prázdnin se blížil ke konci a jediný od koho dostal dopis byla Ginny. Sice pouze dva dopisy, ale alespoň něco.  Dny ubíhali ve stejném režimu. Ráno vstal, udělal svým příbuzným snídani, pak šel uklízet, po obědě šel dělat něco na zahradě, takže když se večer dostal do postele usnul a ani nevěděl jak. Dnes se však stalo něco jiného.

Znavený se vracel do svého pokoje, ale něco ho zarazilo. Když rozsvítil, tak uviděl na stole fénixe. Ne však takového, jakého měl Brumbál. Byl bílí, pouze oči měl černé. Na noze měl přivázaný dopis. Chvíli váhal, ale nakonec mu zvědavost nedala a on odvázal fénixovy dopis a dal se do čtení.

 

Harry Pottere,

čti teď pozorně. Před tvým narozením byla vyslovena věštba, která určila, že ty jediný budeš mít tu moc porazit pána zla. Tohle však není hlavní důvod, proč ti píšeme. Tvůj protivník již tolikrát unikl smrti, že pokud chceš porazit jeho, budeš muset porazit samotnou Smrt. K tomu se však musíš naučit spousty věcí která nezná nikdo  jiný než my. Určitě se divíš, proč ti toto nabízíme, ale máme k tomu i své důvody. Ten fénix je teď tvůj. Přesně o půlnoci tě přenese za námi. Nechej tam všechny věci. Je sice možné, že už je nikdy neuvidíš, ale je to důležité. Vše ti vysvětlíme až tady. Ten fénix se jmenuje Pieris.

 

         Podíval se na budík. Půlnoc byla za pět minut. Hůlku položil na noční stolek a přešel k fénixovy. Pohladil ho po hlavičce. Najednou se mu v hlavě rozezněl hlas. , Neboj se vše dopadne dobře.‘ Pochopil, že to bylo nejspíš od fénixe a tak se usmál. Poslední co vnímal, než se začal propadat do temnoty bylo odbíjení kostelních hodin.

         Probudili ho hlasy. Otevřel oči. Ležel na červeném kanapi a na opěradle seděl Pieris. U viktoriánského okna sedělo šest postav, a křeslo bylo stále volné. Když si jeden muž všiml, že je Harry vzhůru, tak mu pokynul aby si sedl k nim. Učinil tak. Jako první promluvil Muž v zelené tunice, s černými vlasy, ve kterých měl bílé proužky ( proužky, ne šediny ) a hnědozelenýma očima.

„ Vítej Harry. Mi tě sice známe, ale ty asi neznáš nás, tak dovol abych se představil jako první. Mé jméno je Oskar, ale smrtelníci o mně mluví spíše jako o Času.“ Druhý muž měl špinavě blonďaté vlasy sepnuté v culíku a jantarové oči. Na sobě měl hnědou tuniku.

„ I já tě tu vítám. Jmenuji se Bill, ale pokud si o mně slyšel, tak jako o Osudu.“ Poslední muž měl bílé vlasy a stejně bílé vousy. Ve stříbrných očích hráli veselé plamínky a oblečen byl do bílé tuniky.

„ Já jsem Život, ale oslovuj mě spíše Jonathane.“  Pak se jeho pohled přetočil na ženy. První žena, která promluvila měla světle hnědé vlasy sepnuté do drdolu ( p.a.: teď myslím ten co nosili ženy v Řecku a Římu), pomněnkové oči a světle žluté šaty.

„ Mé jméno je Nora, ale asi ti víc bude říkat mé druhé jméno a tj. Naděje.“ Druhá žena měla hnědé vlasy s odleskem mahagonu spletené do copu, hnědé oči a na sobě měla červené šaty se zlatým páskem.. „ Těší mě. Říkej mi Melani, ale pokud o mně někoho uslyšíš mluvit tak jako o Lásce.“  Poslední žena měla po pás dlouhé rovné vlasy, onyxové oči a na sobě měla černé korzetové šaty.

„ My dva jsme se už setkali Harry. Mé jméno je Sandra a nebo Smrt.“

Harry na ně koukal a urovnával si vše v hlavě. Pak se slova ujal Bill.

„ Na tvůj výcvik máme pouze jeden rok. Možná se ti to zdá málo možná moc,  ale víc času doopravdy nemáme. Hůlku dostaneš novou. Už je vyrobená a než se zeptáš jak víme, že ti padne tak ti rovnou říkám, že ani já sám nevím. Vše už máš připraveno ve svém pokoji. A ještě něco. Až se po roce vrátíš zpět nebuď překvapen. Tam si pro ně mrtví. Oni našli tvůj klon, ale nebojím se o podobu.Tady se ti podoba hodně změní. Melani tě teď odvede do pokoje. Někdo tam na tebe čeká.“  Oslovená přikývla a vedla chlapce spletitou sítí chodeb. Celou dobu se usmívala. Harryho by zajímalo co jí tak potěšilo.

Ty dveře na konci chodby.“ Řekla, otočila se a odešla. Harry došel až ke dveřím, vzal za kliku a otevřel.       

17.02.2008 18:22:07
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one