Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)
Lily se probudila ve chvíli, kdy se z mudlovské chůvičky, kterou měla položenou na nočním stolku ozvalo první téměř nepatrné zakňourání, které se pomalu měnilo v tichý stále trochu nejistý vzlykot. Byly to dva dny, co se vrátila z porodnice, a i když se její manžel na chůvičku zpočátku tvářil všelijak, byla ráda, že si ji prosadila.
Odhosila ze sebe přikrývku, opatrně se posadila vědoma si toho, že každý trochu prudší či neopatrnější pohyb jí připomene těch šest hodin na sále. Bosýma nohama se dotkla dřevěné podlahy a na pažích jí naskočila husí kůže. Pohledem přejela pokoj, až našla v pokoji ozářeném měsíčním světlem svůj květovaný župan. Dlaněmi se opřela o matraci a opatrně vstala. Ve chvíli, kdy se natáhla po županu, Harry ztratil trpělivost a rozkřičel se naplno.
„Co? Kdo?“ vylétl do sedu okamžitě probuzený James hledaje hůlku pod polštářem, než mu došlo, že ji odložil vedle brýlí na noční stolek.
„To je v pořádku, Jamesi. To je jenom Harry,“ uklidnila ho Lily, obešla pokoj a s přáním dobré noci políbila svého manžela.
Potichu přešla chodbou ke dveřím, zpod kterých lehce prosvítalo světlo. Otevřela dveře a vešla do broskvově vymalovaného pokoje, jehož strop byl pokryt blyštivými hvězdami, které byly zdrojem onoho světla. Uprostřed pokoje stála postýlka z dubového dřeva, kde v tmavě červeném povlečení, přes které sem tam přelétlo několik zlatonek, se kroutil její syn a dožadoval se pozornosti.
Jedním pohybem se natáhla a vypnula chůvičku. Pak opatrně uchopila Harryho a s uklidňujícím broukáním ho vyndala z postýlky. Opatrně si ho upravila v náručí a zamířila k houpacímu křeslu v rohu pokoje, vedle kterého stála lampa, kterou jedním zmáčknutím knoflíku rozsvítila.
„No tak, Harry, maminka už je tady,“ pronesla polohlasně, když si opatrně posadila syna na klín, jednou rukou mu stále podpírajíc hlavičku a druhou si rozepínala knoflíčky na noční košili.
Jakmile se Harry ocitl ve známé pozici, natočil hlavičku k matčinu tělu hledaje její prs. Lily se pousmála, nadzvedla ho a v jeho hledání mu pomohla. Pláč okamžitě ustal a pokojem se neslo jenom hladové sání a tiché Lilyino broukání.
Harry kmital stále téměř slepýma očima kolem sebe ručičky zaťaté v pěst. Když ho téměř po čtvrt hodině od prsu odtáhla, majíc na paměti slova lékouzelnice, čelíčko se mu zkrabatilo a tvář zrudla vztekem. Jakmile ho však přiložila k druhému, opět byl vzezřením spokojenosti. Lily se polohlasně zasmála a s nepatrným postrčením se křeslo začalo houpat.
Těsně předtím, než skončil čas vyměřený pro kojení z druhého prsu, Harry téměř usnul. Jakmile si opřený o její rameno odkrknul, přenesla ho k přebalovacímu pultu. Věděla, že ve chvíli, kdy bude chtít synka dostat zpět do dupaček, ho veškerá únava přejde, ale musela ho přebalit.
Nakonec s jistým pocitem vítězství zapnula poslední patentku na synkových modrých dupačkách a s pohupováním s ním začala korzovat po pokoji, aby ho uspala. Harry na ní hleděl s doširoka otevřenýma očima pevně svíraje její ukazováček. Několikrát si zívl a pak mu začala padat víčka. Jakmile stisk kolem jejího prstu povolil, položila synka do postýlky a přetáhla přes jeho drobné tělíčko peřinku. Znovu zapnula chůvičku a narovnala plyšáka od Siriuse – velkého černého psa, z kterého měla v první chvíli pocit, že bude Haryho spíše děsit než cokoliv jiného.
Došla zhasnout lampičku a pak potichu zacouvala z pokoje tiše zavírajíc dveře. Avšak jakmile udělala dva kroky, z pokoje se ozval pláč. Na okamžik zavřela oči a povzdychla si. Potřebovala by se vyspat, ale její syn s ní nejspíš tuhle vidinu nesdílel. Než však stačila udělat krok k pokoji, byla vtažena do náručí svého manžela.
„Běž se vyspat. Já se o něj postarám,“ pronesl a vtiskl jí do vlasů polibek.
„Jsi si jistý?“ zeptala se Lily, která věděla, jak je James stále nejistý co se ohledně Harryho týká.
„Samozřejmě. Jsem bystrozor.“ prohlásil James s neodolatelným úsměvem, který mu zůstal ze studentských let.
„Tohle je tvůj syn ne nějaký trestanec,“ upozornila ho Lily.
„Já vím. O to to bude jednoduší,“ ujistil ji a vklouzl do pokoje.
Lily několik vteřin setrvala na chodbě. Když pláč ustal, po špičkách popošla ke dveřím, které James zapomněl zavřít a škvírou nahlédla dovnitř.
James opatrně a trochu neohrabaně držel Harryho v náručí jemně s ním pohupuje a vypravuje mu o hvězdách na nebi, které byly vidět z okna v pokoji. Lily se usmála a zamířila do ložnice. I kdyby měla mít jenom hodinu spánku, bude za ni vděčná.
„... a vidíš tamhletu hvězdu, Harry? To je Sirius. Jmenuje se stejně jako tvůj kmotr a myslím, že pro něj je to jméno jako stvořené. Kromě toho, že je tak jasná a blýskavá, jako tvůj kmotříček, je to taky Psí hvězda je součástí souhvězdí Velkého psa. Jsem si jistý, že až budeš starší a Sirius se bude chtít blýsknout v tom, co si pamatuje z astronomie, tak ti o ní navykládá spoustu hloupostí. Za pár měsíců, až bude jasnější i tohle souhvězdí, kousek od nad ním budeš moc vidět i Orion. Podle pověsti to byl...“
Lily se spokojeně usmívala, když skrz chůvičku, kterou James zapomněl vypnout, poslouchala, jak její manžel vypráví jejich synovi báje o tom, jak jednotlivá souhvězdí vznikla. Zavřela oči a spokojeně vzdychla. Harry byl nakrmený a další tři hodiny by měl nakrmený vydržet. A James, i když zpočátku hleděl na jejich syna vyděšeně, je a bude skvělý otec. Hrozba Voldemorta a smrtijedů nad její rodinou visela jako Damoklův meč, ale ta hrozba tu byla i před tím a Lily věřila, že prozatím udělali co mohli, aby byli v bezpečí a než se tím budou muset znovu zabývat, uplyne spousta času.
Přetočila se na druhý bok a pomalu usínala. Zítra měl dorazit zbytek Pobertů a měli provést Fidellovo zaklínadlo. Bude potřebovat spoustu energie, když má mít ty čtyři a Harryho pod jednou střechou.
Ahojda, ano, jak vidíte správně, žiju a už i píšu. Baterka dorazila. Popravdě, ji už mám asi týden, ael doteď jsem lítala sem a tam a sháněla si ubytování. Člověk by nevěřil, jak je těžký něco sehnat tři měsíce před začátkem semestru. No nic... NO a druhý důvod, proč jsem teď chvilku nic netvořilo bylo to, žese mi narodil synovec. Ano, je ze mě oficiálně už téměř měsíc teta. Takže snad pochopíte, že spíš než abych něco sepisovala, jsem pomáhala ve volných chvílích ségře a zvykala si na toho prcka.
Ale samozřejmě jsem nezapomněla, co je 31. července za den. Takže, všechno nejlepší Harry, i když trochu opožděně. Původně jsem chtěla napsat, jak by vypadala oslava Harryho prvních narozenin, protože nic takového jsem ještě nepsala, ale pak jsem si vzpomněla na toho našeho prcka a vzešlo z toho tohle. No, snad se bude alespoň trochu líbit, pokud si to někdo přečte. Pokud ne... no, psala jsem to hlavně pro sebe.
O víkendu čekejte ZO. NP bude ve středu. Rozhodla jsem se, že NP prostě bude mít pevný termín. Ostatní povídky se asi budou střídat o víkendu. V srpnu mám brigádu, takže bych asi nezvládala, abyste měli každý týden kapitolu jak k NP tak i k ZO, TII a DH a zase se mi nechce zaměřit jenom na jednu povídku.
No nic, mějte se hezky, omlouvám se za chyby a překlepy a pokud je mezi vámi potenciální beta k čemukoliv - beru všemi deseti. XD
01.08.2013 00:31:38
aknelinka
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one